Ukrajina: Polsko cvičilo pučisty dva měsíce předem

Correction de l’auteur

Cet article repose sur des informations obtenues par l’opposition polonaise. C’est à tort que j’ai cité comme source l’hebdomadaire satirique Nie qui a publié un pastiche mêlant le vrai et le faux. Les détails qu’il donne devront être vérifiés.
Quoi qu’il en soit, le Procureur général de Pologne a été saisi de l’affaire du stage de formation de Pravy Sector.

Thierry Meyssan, 22 avril 2014.

Polský levicový týdeník Nie publikoval šokující svědectví o výcviku, který byl poskytnut nejnásilnějším aktivistům EuroMajdanu.

Podle tohoto zdroje, v září 2013 polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski pozval 86 členů Pravého sektoru, údajně pod záminkou univerzitního výměnného programu. Hosté nebyli ve skutečnosti studenty a spoustě bylo přes 40 let. V rozporu se svým oficiálním programem nenavštěvovali Varšavskou technologickou univerzitu, ale namísto toho zamířili do výcvikového tábora policie ve městě Legionowo, asi hodinu cesty od Varšavy. Tam prošli čtyřmi týdny intenzivního výcviku pro zvládání davu, rozpoznávání osob, bojové taktiky, velitelské schopnosti, chování v krizových situacích, ochranu proti plynům používaným policií, stavby barikád a zvláště střelbu a ovládání odstřelovacích pušek.

Výcvik se odehrál v září 2013, zatímco protesty na Majdanu byly spuštěny o dva měsíce později údajně kvůli pozastavením příprav pro podepsání Asociační dohody s Evropskou unií.

Polský týdeník referuje na fotografie dosvědčující výcvik, které ukazují Ukrajince v nacistických uniformách na straně polských instruktorů v civilním oblečení.

Tato odhalení potvrzují nový pohled na rezoluci přijatou začátkem prosince 2013 Polským parlamentem, která slibovala „totální solidaritu s ukrajinskými občany, kteří s pevnou vůlí ukazují světu svou touhu dosáhnout plného členství v Evropské unii.“ Poslanci přirozeně nebyli obeznámeni se zapojením země ve výcviku těch stejných, kteří plánovali a nakonec i provedli násilné ovládnutí moci.

Tento skandál zobrazuje roli Polska, kterou zemi přidělila NATO a je podobná roli Turecka v Sýrii. Vláda pro-evropského liberála Donalda Tuska je plně odhodlána tuto roli sehrát. Za polskou integrací do NATO stojí ministr zahraničí Radoslaw Sikorski – novinář a bývalý politický uprchlík ve Velké Británii. Jako člen „Weimarského trojúhelníku“ byl jedním ze tří zástupců EU, kteří 21. února uzavřeli dohodu mezi prezidentem Viktorem Janukovyčem a třemi hlavními lídry EuroMajdanu. Ukrajinský prezident si nebyl vědom polského spojení se vzbouřenci. Co se týče ministra vnitra, koordinátora tajných služeb Bartoloměje Sienkiewicze (pravnuk novelisty Henryka Sienkiewicze), ten založil Úřad pro státní ochranu (Urzd Ochrony Państwa), současnou polskou zpravodajskou agenturu. Podílel se také na založení a sloužil jako viceprezident Centra pro východní studie (Ośrodek Studiów Wschodnich), národního think-tanku, který se zaobírá situací ve východní Evropě a na Balkánu se zvláštním změřením na Ukrajinu a Turecko. Kvůli svým dohodám s Carnegie Foundation má hluboký vliv na Západní vnímání současných událostí.

Během vlády Julie Tymošenkové (2007-2010) současný ukrajinský premiér Oleksander Turčinov pracoval jako zpravodajský šéf a vicepremiér. V tu dobu úzce spolupracoval s Poláky Donaldem Tuskem (premiérem), Radoslawem SIkorskim (tehdejším ministrem obrany) a Bartolomějem Sienkiewiczem (ředitelem soukromé zpravodajské firmy ASBS Othago).

Pro svržení vlády sousedního státu Polsko využilo nacistické aktivity stejným způsobem jako Turecko používá Al-Kájdu ke svržení syrské vlády. Nejenže není překvapením, že se současné polské úřady spoléhají na pravnoučata nacistů, které síť NATO Gladio poslala bojovat proti Sovětskému svazu, měli bychom si také připomenout kontroverzi, která vypukla při polských prezidentských volbách v roce 2005, kdy novinář a poslanec Jacek Kurski odhalil, že Józef Tusk, dědeček Donalda Tuska, se záměrně připojil k Wermachtu. Po odmítání těchto faktů premiér konečně přiznal, že jeho dědeček sloužil v nacistické armádě, tvrdil ale, že byl nuceně odveden po anexi Danzigu. Vzpomínka, která hlasitě mluví o tom, jak Washington vybírá své agenty ve východní Evropě.

Ve zkratce, Polsko cvičilo skupinu gangsterů pro svržení demokraticky zvoleného prezidenta Ukrajiny a předstíralo podepisování ústupkové dohody 21. února 2012, zatímco se jeho vzbouřenci pokoušeli o ovládnutí moci.

A co víc, je bezpochyby, že puč byl sponzorovaný Spojenými státy, jak bylo dosvědčeno telefonní konverzací mezi náměstkyní ministra zahraničí Victorií Nulandovou a velvyslancem Geoffreyem Pyattem. Je také jasné, že se převratu účastnili také další členové NATO, včetně Litvy (v minulosti byla Ukrajina pod Polsko-litevským impériem) a Izraele, který je de facto členem této vojenské struktury. Tato dohoda naznačuje, že NATO dnes vede novou síť Gladio ve východní Evropě. Po převratu byli do země navíc posláni žoldáci ze společnosti Greystone Ltd., pobočky Akademi.

Tato fakta radikálně mění vnímání, které jsme mohli o puči z 22. února mít. Poškozují argumenty dodávané do tisku Americkým Ministerstvem zahraničí a pod mezinárodním zákonem představují válečný čin. A tak jsou argumenty sypané Západem ohledně dalších událostí jako např. připojení Krymu k Ruské federaci a současným vzpourám na východě a jihu země prázdné a neplatné.