Tajemství izraelských chemických zbraní

napsal(a) Thierry Meyssan

Zatímco v Ženevě bylo dosaženo dohody USA-Rusko o syrských chemických zbraních, Thierry Meyssan napsal pojednání o dějinách vyzbrojování chemicko-bakteriologickými zbraněmi: případ Izrael. Byl to izraelský výzkum v oblasti chemických a biologických zbraní, který tlačil na to, aby Sýrie odmítla konvenci zakazující chemické zbraně. To je důvod, pro který podpis Damašku pod takový dokument vyvolává nebezpečí, že se ukáže existence a případně pokračování ve výzkumu zbraní určených k zabíjení pouze arabské populace.

Dr. Basson Wouter u příležitosti svého druhého procesu v roce 2011. Řídil tajný program výzkumu chemických a bakteriologických zbraní, který od roku 1985 do roku 1994 společně prováděl Izrael a JAR.

Západní media se zdají být šokována nenadálým obratem Spojených států vůči Sýrii. Protože před dvěma týdny oznámila bombardování a nevyhnutelný pád "režimu", nemají tak slov, když se Barack Obama stáhnul. A přece je pravděpodobné, jak píšu na těchto řádcích, že angažování se Washingtonu v Sýrii nemělo zásadní strategické zdůvodnění. Jeho současná politika je v zásadě vedena přáním zachovat svůj status jediné supervelmoci.

Když Sýrie vzala za slovo to, co bylo pouze jistým způsobem narážkou Johna Kerryho, a když navrhla své připojení ke Smlouvě o zákazu chemických zbraní, Rusko uspokojilo rétoriku Washingtonu, aniž by ten musel vést další válku v době ekonomické krize. Spojené státy si udržují svůj status, i když každý vidí, že je to Rusko, které určuje hru.

Chemické zbraně mají dvě použití: jak vojenské, tak určené k likvidaci populace. Byly použity během zákopových válek, od I. světové války po iráckou agresivní válku proti Iránu, ale v moderních válkách, kdy dochází k rychlým přesunům, jsou nepoužitelné. Je to také důvod, proč 189 států v roce 1993 podepsalo smlouvu, která je zakazuje, a tak se mohly zbavit tohoto nebezpečného a neužitečného nákladu, jehož uchovávání bylo i nákladné.

Druhé použití je k likvidaci civilních osob předtím, než dojde k jejich kolonizaci. Tak v roce 1935-1936 fašistická Itálie dobyla značnou část Eritreje, když odstranila jeho obyvatelstvo bojovým plynem. S touto koloniální perspektivou od roku 1985 do roku 1994 Izrael tajně financoval výzkumy Dr. Woutera Bassona v laboratoři Roodeplaat (JAR). Jeho spojenec, režim apartheidu, usiloval o získání látek chemických ale především biologických, které by měly zabíjet pouze jedince určitých "rasových charakteristik", mělo by se jednat zejména o Palestince a obecně Araby nebo lidi s černou barvou pleti. Komise pro pravdu a usmíření nebyla schopna určit výsledky, jakých bylo v rámci tohoto programu dasoaženo. Navíc prokázalo zapojení USA a Švýcarska do tohoto enormního tajného projektu. Bylo zjištěno, že mnoho tisíc osob bylo usmrceno jako "pokusná morčata" Dr. Bassona.

Pokud jsou pochopeny důvody, pro které ani Sýrie, ani Egypt nepodepsaly v roce 1993 smlouvu, možnost nabídnutá Moskvou Damašku, aby se k ní připojil dnes, je událostí: nejen že ukončuje krizi se Spojenými státy a Francií, ale umožňuje zbavit se neužitečného skladovaného materiálu, který se stal stále obtížněji chrániteleným. Ze všech praktických důvodů prezident Asad specifikoval, že Sýrie tak bude jednat na žádost Ruska a ne jako důsledek donucení ze strany USA, což je elegnatní způsob, jak zdůraznit odpovědnost Moskvy za ochranu budoucnosti země při případném chemickém útoku ze strany Izraele.

Faktem je, že židovské osídlení v Palestině doposud smlouvu neratifikovalo. To by se pro Tel Aviv mohlo stát velmi rychle politickou zátěží. To je i motivem, proč John Kerry jedná v neděli s Benjaminem Natanyahuem. Pokud si to předseda vlády posledního koloniálního státu uvědomil, měl by se chopit příležitosti a oznámit, že jeho země přehodnotí problém. Pochopitelně, pokud Wouter Basson nevynalezl etnicky selektivní bojový plyn a izraelští jestřábi se domnívají, že ho chtějí použít.