V roce 1979 Izrael dokončil finální úpravy na své atomové bombě, a to ve spolupráci s režimem apartheidu v Jižní Africe. Hebrejský stát nikdy nepodepsal Smlouvu o nešíření jaderných zbraní a vždy se vyhýbal odpovědím na otázky, týkající se jeho jaderného programu.

Každoročně od roku 1980 přijme Valné shromáždění OSN konsenzuální rezoluci, která by region Blízkého východu zbavila jaderných zbraní. Tato rezoluce byla zaměřena na přesvědčení Izraele, aby se vzdal svých jaderných bomb a tím by bylo zajištěno, že jiné státy v regionu nevstoupí do závodů ve zbrojení.

Pod vládou šáha měl Írán také vojenský jaderný program, který byl ale sledován po revoluci v roce 1979 pouze okrajově, a to kvůli válce s Irákem (1980-88). Nicméně to bylo až po skončení války, kdy ájatolláh Rúholláh Chomejní byl proti zbraním hromadného ničení a v důsledku toho zakázal výrobu, držení a používání atomových zbraní.

Potom začalo vyjednávání o restituci íránských investic do areálu Eurodif (v hodnotě 1,180 miliard dolarů) na obohacování uranu v Tricastinu. Nicméně otázka nebyla nikdy vyřešena. Výsledkem bylo, že během zrušení Eurodifu v roce 2010,Íránská islámská republika stále vlastnila 10% základního kapitálu. Je pravděpodobné, že stále drží část společnosti pro obohacování uranu v Tricastinu.

V letech 2003 až 2005 se vedla jednání, vztahující se k soudním sporům, ohledně jaderného programu, jimž za Írán předsedal šejk Hassan Rohani, náboženský vůdce, blízký prezidentům Rafsandjanimu a Chátamímu. Evropané požadovali zavedení pasáže, která stanoví, že Írán demontuje svůj systém pro výuku jaderné fyziky, aby byla zajištěna neschopnost Íránu znovu spustit jejich vojenský program.

Nicméně když se Mahmúd Ahmadínežád –zaujatý stoupenec pro obnovení Chomejního revoluce – dostal k moci, odmítl dohodu, vyjednanou šejkem Rohanim a odvolal ho z funkce. Znovu spustil výuku jaderné fyziky a zahájil výzkumný program, který byl zaměřený především na nalezení způsobu výroby elektřiny z jaderných fúzí, a ne z jaderného štěpení, což je způsob, který se v současné době používá ve Spojených státech, Rusku, Francii, Číně a Japonsku.

Obviněním prezidenta Ahmadínežáda z „přípravy Apokalypsy za účelem uspíšení návratu Mahdího“ (sic) Izrael zahájil mezinárodní tiskovou kampaň, určenou k izolaci Íránu. Ve skutečnosti Mahmúd Ahmadínežád nesdílí židovskou vizi zlého světa, který má být zničen a poté přestavěn, alemá vizi progresivního zrání kolektivního vědomí až do doby „parousia“ (v Novém Zákoně se překládá jako “příchod”, “být přítomný”, pozn. překl.), návratu Mahdího a proroků. Ve stejné době byl Mossad zaměstnán atentáty na několik íránských jaderných vědců, které páchali jeden po druhém. Po jejich boku západní mocnosti a Rada bezpečnosti OSN přijímaly stále přísnější postihy, dokud zcela neizolovaly Írán na hospodářské a finanční úrovni.

V roce 2013 vůdce revoluce ajatolláh Alí Chameneí souhlasil s řadou tajných jednání s Washingtonem v Ománu. Byl přesvědčen, že musí uvolnit omezení, která dusí jeho zemi a uvažoval o prozatímní dohodě na deset let. Po předběžné dohodě nebyla schválena Ahmadínežádova kandidatura na prezidentské volby a byl zvolen šejk Hassan Rohani. Ten znovu zahájil jednání, která opustil v roce 2005, a přijal západní podmínky, včetně zákazu obohacování uranu na 20%, což ukončilo výzkum jaderné fúze.

V listopadu 2013 Saúdská Arábie uspořádala tajný summit, na kterém se sešli členové Rady pro spolupráci v Perském zálivu a spřátelené muslimské státy [1]. Za přítomnosti delegátů z generálního sekretariátu OSN se k nim připojil izraelský prezident Šimon Peres prostřednictvím videokonference. Účastníci dospěli k závěru, že nebezpečí nehrozí z izraelských bomb, ale z bomb, které by Írán mohl jednoho dne vlastnit. Saúdové ujistili své partnery, že přijmou nezbytná opatření.

Vojenská spolupráce mezi Izraelem a Saúdskou Arábií je novým fenoménem, ​​ale obě země spolupracují již od roku 2008, kdy Rijád financoval trestnou výpravu Izraele v pásmu Gazy, pod názvem „Operace Lité olovo“ [2].

Dohoda 5 + 1 nebyla zveřejněna až do poloviny roku 2015. Během jednání Saúdská Arábie znásobila svá prohlášení, že zahájí závody ve zbrojení v případě, že se mezinárodnímu společenství nepodaří přimět Írán demontovat svůj jaderný program [3].

Dne 6. února 2015 prezident Obama vydal novou „Národní bezpečnostní strategii“. Napsal: „Dlouhodobá stabilita [na Středním východě a v severní Africe] vyžaduje více než použití a přítomnost amerických vojenských sil. Vyžaduje partnery, kteří jsou schopni bránit sami sebe. To je důvod, proč investujeme do způsobilosti Izraele, Jordánska a našich partnerů v Perském zálivu, abychom každého odradili od agrese a zároveň si udržovali neochvějnou podporu bezpečnosti Izraele, včetně dalšího zlepšování jeho vojenských kapacit“ [4].

25. března 2015 Saúdská Arábie zahájila operaci „Rozhodující bouře“ v Jemenu, oficiálně zaměřenou na opětovné dosazení jemenského prezidenta, který byl svržen lidovou revolucí. Ve skutečnosti byla tato operace realizací tajné dohody mezi Izraelem a Saúdskou Arábií pro využívání ropných polí v Rub’al-Khali [5].

26. března 2015 saúdský ministr zahraničí Adel Al-Jubeir, tehdy saúdský velvyslanec ve Spojených státech odmítl odpovědět na otázku CNN, týkající se projektu saúdské atomové bomby.

Dne 30. března 2015 bylIzraelem zřízen společný vojenský štábv Somalilandu, což je neuznaný stát (na území severního Somálska). Od prvního dnese pod vedením Izraele zúčastnilytyto státy – Saúdská Arábie, Egypt, Spojené arabské emiráty, Jordánsko, Maroko a Súdán.

O dva dny později, 1. dubna 2015, Arabská liga přijala během summitu v Charm el-Cheick princip „Společné arabské síly“ [6]. Oficiálně to bylo z důvodu, aby byla realizována smlouva o arabské obraně z roku 1950 v boji proti terorismu. Arabská liga de factouznala novou arabskou vojenskou alianci pod izraelským velením.

V květnu 2015 Společné arabské síly pod izraelským velením použily taktickou atomovou bombu v Jemenu. Ta mohla být použita ve snaze proniknout do podzemního bunkru.

Dne 16. července 2015 specialista zpravodajských služeb Duane Clarridge potvrdil na Fox Business, že Saúdská Arábie koupila atomovou bombu od Pákistánu.

18. ledna 2016 ministr zahraničních věcí John Kerry potvrdil CNN, že atomové zbraně nelze koupit a přemístit. Varoval tak Saudskou Arábii, že to by znamenalo porušení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.

15. února 2016 saúdský analytik Dahham Al-’Anzi potvrdil v arabštině na televizním kanálu Russia Today (Hlas Ruska), že jeho země už má dva roky atomové zbraně, s cílem ochránit Araby, a že to hlavní mocnosti vědí.

Prohlášení saúdského analytika Dahham Al-’Anzihoze dne 15. února 2016 pro televizní kanál Russia Today – která byla okamžitě přeložena a vysílána izraelskou službou MEMRI – vyvolala značný ohlas v arabském světě. Nicméně žádný mezinárodní politický vůdce, dokonce ani Saúdové, to nekomentoval. A Russia Today to již vymazala ze svých internetových stránek.

Prohlášení Dahhama Al-’Anziho, intelektuála z blízkého okruhu prince Mohameda ben Salmana, nás vedou k názoru, že nemluvil o strategických atomových zbraních (atomová bomba nebo vodíkovábomba), ale o taktických bombách (neutronová bomba). Ve skutečnosti je těžké si představit, jak by mohla Saúdská Arábie „ochránit Araby“ před syrskou „diktaturou“ pomocí strategické jaderné bomby. Navíc to odpovídá tomu, cojiž bylo pozorováno v Jemenu. Nic však není jisté.

Je samozřejmě nepravděpodobné, že by Saúdská Arábie zkonstruovala tento druh zbraně sama, protože absolutně zcela postrádá vědecké znalosti v této oblasti. Na druhou stranu je ale možné, že si koupila tuto zbraň od státu, který nepodepsal NPT (Smlouva o nešíření jaderných zbraní), jako je Izrael či Pákistán. Máme-li věřit Duanemu Clarridgenovi, byl by to Islámábád, který prodal svou technologii, ale v tomto případě by nemohlo jít o neutronovou bombu.

Vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie podepsala Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, neměla právo získat tuto zbraň, ať už se jedná o taktickou nebo strategickou bombu. Ale králi Salmanovi by stačilo, kdyby prohlásil, že koupil bombu pod svým vlastním jménem, aby se vyhnul tomu, k čemu ho váže smlouva. Víme, že stát Saúdská Arábie je soukromým majetkem krále, a že jeho rozpočet představuje pouze část královské pokladny. To by znamenalo, že jsme vstoupili do fáze privatizace jaderných zbraní, což je scénář, který byl až dosud nemyslitelný. Tento vývoj musíme brát vážně.

Nakonec nás vše vede k přesvědčení, že Saúdové jednali v rámci politiky Spojených států, ale že porušením Smlouvy o nešíření jaderných zbraní překročili svoje pravomoci. Tím, že smlouvu porušili, položili základ pro nukleární Blízký východ, v němž by Írán nemohl hrát roli,kterou chtěl šejk Rohani obnovit, roli „regionálních policejních sborů“ ku prospěchu jeho anglosaských přátel.

Překlad
New World Order Opposition
Nwoo.org

[1« Shimon Peres s’est exprimé devant le Conseil de sécurité du Golfe, fin novembre » (Shimon Peresoslovil koncem listopaduRadu bezpečnosti Perského zálivu), Réseau Voltaire, 3 décembre 2013.

[2« La guerre israélienne est financée par l’Arabie saoudite », par Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 6 janvier 2009.

[3Prospect of deal with Iran pushes Saudi Arabia and Israel into an unlikely alliance” (Vyhlídky z dohody s Íránem tlačí Saúdskou Arábii a Izrael do nepravděpodobné aliance), Kim Sengupta, The Independent, March 30, 2015.

[4« Obama réarme » (Obamovo vyzbrojování), par Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 9 février 2015.

[5Tajné projekty Izraele a Saudské Arábie”, napsal(a) Thierry Meyssan, New World Order Opposition, Voltaire Network, 22. června 2015.

[6« La Force "arabe" de Défense commune » (Arabská společná obranná síla), par Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 20 avril 2015.