Voltaire Network

Globální predátoři v Libyi

Libye vlastní skoro 40 % africké ropy, ceněné pro svoji vysokou kvalitu a nízké těžební náklady, a také velké zásoby přírodního plynu. Jeho využitím mohou americké a evropské nadnárodní společnosti dosáhnout mnohonásobně vyšších zisků, než jakých dosahovaly předtím od libyjského státu. Invaze NATO vrátila toto území do středověku.

| Řím (Itálie)
+
JPEG - 49.9 kb

„Libye se opět musí stát stabilní a silnou zemí“, tvítuje z Washingtonu premiér Renzi a ujišťuje o své naprosté podpoře „premiéra Sarraje, konečně v Tripolisu“. Ve Washingtonu, Paříži, Londýně a Římě o tom přemýšlí ti samí lidé, kteří nejprve válkou destabilizovali a roztříštili libyjský stát. Teď jdou posbírat jeho střepy v „misi mezinárodní asistence Libyi“.

Jakou mají představu, to se ukazuje prostřednictvím kvalifikovaných hlasů. Paolo Scaroni, který v čele ENI manévroval v Libyi mezi sektami a žoldáky a dnes je viceprezidentem banky Rothschild, prohlašuje v listu Corriere della Sera, že „je třeba skoncovat s klamnou představou Libye“, země, kterou vymyslel italský kolonialismus. Je třeba „podpořit vznik vlády v Tripolsku, která by apelovala na zahraniční síly, aby jí pomohly udržet se na nohou“, čímž by přiměla Cyrenaiku a Fezzan k vytvoření vlastních regionálních vlád, eventuálně s dlouhodobým cílem daným jako jejich federalizace. Prozatím „by každý spravoval své energetické zdroje“, nacházející se v Tripolsku a Cyrenaice.

Podobnou myšlenku prezentuje v magazínu Avvenire Ernesto Preziosi, poslanec Demokratické strany (PD) z katolických kruhů. Je třeba vytvořit Libyjskou unii ze tří států – Cyrenaiky, Tripolska a Fezzanu – které by měly společnou komunitu ropy a plynu – a podpořit ji „evropskou vojenskou silou ad hoc.

Jedná se o starou politiku kolonialismu 19. století, aktualizovanou za účelem neokolonizace strategií USA a NATO. Jde o to, kompletně rozbít celky států (Jugoslávie, Libye) a jiné zase rozštěpit (Irák, Sýrie) tak, aby západní aliance kontrolovala jejich území a jejich zdroje.

Libye vlastní skoro 40 % africké ropy, ceněné pro svoji vysokou kvalitu a nízké těžební náklady, a také velké zásoby přírodního plynu. Jeho využitím mohou americké a evropské nadnárodní společnosti dosáhnout mnohonásobně vyšších zisků, než jakých dosahovaly předtím od libyjského státu. Odstraněním národního státu a separátními jednáními s mocenskými skupinami v Tripolsku a Cyrenaice navíc mohou dosáhnout privatizace státních energetických rezerv a přímo je tak kontrolovat.

Kromě černého zlata se americké a evropské nadnárodní společnosti chtějí zmocnit i zlata bílého: obrovských zásob fosilní vody z núbijské akvatické vrstvy, která se rozkládá pod Libyí, Egyptem, Súdánem a Čadem. Jaké možnosti nabízí, jasně ukázal libyjský stát za Kaddáfího. Vystavěl akvadukty, které přepravovaly pitnou a zavlažovací vodu (miliony krychlových metrů za den, čerpaných ze 1300 vrtů do pouště) celkem 1600 km až k městům na pobřeží a také zúrodňovaly pouštní půdu.

Zásahem v Libyi s oficiálním odůvodněním, že jí pomáhají osvobodit se od přítomnosti ISIL, mohou Spojené státy a největší evropské mocnosti také znovu otevřít své Kaddáfím v roce 1970 uzavřené vojenské základny, jež se nacházejí v důležitém strategickém místě na průsečíku Středomoří, Afriky a Středního východu.

A konečně, díky „misi pomoci Libyi“ si USA a velké evropské mocnosti rozdělí kořist z největší loupeže století: 150 miliard dolarů svrchovaných libyjských fondů zkonfiskovaných v roce 2011. Ty by se mohly zčtyřnásobit, pokud by se libyjský energetický export vrátil na předchozí úroveň. Svrchované fondy, investované v Kaddáfího éře za účelem vzniku autonomní měny a finančních orgánů Africké unie. To byl důvod pro rozhodnutí svrhnout Kaddáfího, jak vyplývá z mailů tehdejší americké ministryně zahraničí Clintonové. Tyto fondy budou použity na rozbití toho, co zůstává z libyjského státu. Státu, který „nikdy neexistoval“, protože v Libyi bylo pouze „množství kmenů“, jak prohlásil Giorgio Napolitano, přesvědčený, že se nachází v senátu Italského království.

Překlad
Helena Hladilová

Zdroj
Il Manifesto (Itálie)

Článek pod licencí Creative Commons

Článek na Voltaire Network může být volně uveřejňován za předpokladu, že je uveden zdroj, je respektována jeho celistvost a není používán pro komerční účely (licence CC BY-NC-ND).

Podpořte Voltaire Network

Navštěvujete tuto stránku, neboť hledáte kvalitní analýzy, které vám umožňují vytvořit si vlastní chápání dnešního světa. Abychom mohli pokračovat v naší práci, potřebujeme Vaši podporu.
Pomozte nám zasláním příspěvku.

Jak se zúčastnit ve Voltaire Network ?

Členové našeho týmu jsou dobrovolníci.
Překladatelé s profesionální úrovní překladu do mateřského jazyka : můžete nám pomoct překladem našich článků.

Těsně před „latinským jarem“?
Těsně před „latinským jarem“?
napsal(a) Thierry Meyssan, Voltaire Network
 
Nový mediální světový pořádek
Nový mediální světový pořádek
napsal(a) Thierry Meyssan, Voltaire Network
 
Systém Clintonové na diskreditaci Trumpa
Systém Clintonové na diskreditaci Trumpa
napsal(a) Thierry Meyssan, Voltaire Network
 
Doznání zločince Kerryho
Doznání zločince Kerryho
napsal(a) Thierry Meyssan, Voltaire Network
 
Osvobození Idlibu po východním Aleppu
Osvobození Idlibu po východním Aleppu
napsal(a) Thierry Meyssan, Voltaire Network
 
USA hodlají zřídit novou vojenskou základnu v Peru
JIŽNÍ AMERIKA V OHROŽENÍ
USA hodlají zřídit novou vojenskou základnu v Peru
napsal(a) Ariel Noyola Rodríguez, Voltaire Network
 
Může Trump uspět?
Může Trump uspět?
napsal(a) Thierry Meyssan, Voltaire Network