JPEG - 18.6 kb
Polský ministr zahraniční Radek Sikorski s třemi ukrajinskými opozičními lídry v Kyjevě.

Premiér Tusk 20.února 2014 prohlásil, že Polsko je připraveno léčit zraněné vzbouřence z Kyjeva a nařídil armádě a Ministerstvu vnitra, aby otevřely nemocnice pro pomoc dalším. Stínový ministr zahraničí potvrdil, že Varšava je v kontaktu s rebely v Kyjevě „při tvorbě plánů pro převzetí ukrajinských zraněných.“ Tohle znamená, že Polsko oficiálně rozšířilo svůj tajný a diplomatický rozsah o 300 mil hluboko do Ukrajiny, a že zpravodajské služby očividně dělají něco víc, než „pomáhají zraněným.“ Je ještě více pravděpodobnější, že polský vliv je silnějším v oblastech Lvovu a Volyně, v regionech sousedících s Polskem. A ať už to byla náhoda nebo ne, Lvov se pokoušel o vyhlášení nezávislosti. To samé se dá říct o tureckém vlivu v Sýrii na vrcholu krize v zemi a každý si musí uvědomit, že Turecko pomáhá léčit zraněné bojovníky na svém území.

Strukturální podobnosti mezi Polskem a Tureckem ve vztahu k Ukrajině a Sýrii musí být přezkoumány, abychom jasněji pochopili, jak v obou případech byla použita předloha „Vodítko z pozadí (Lead from Behind)“

Zaprvé, strategie Lead from Behind byla definována jako „diskrétní americká vojenská pomoc s dalšími, co oznamují.“ Je to nová strategie bitvy, kde jsou USA neochotny se samy zapojit. Spolehají se na regionální spojence/lídry jako zastupitele pro prosazení amerických geostrategických a geopolitických cílů přes asymetrická opatření. Polsko a Tureckou jsou při činech proti sousedním státům americkými loutkami svévolně. USA minimálně poskytují zpravodajskou podporu a výcvik „opozičních“ jednotek, zatímco Polsko a Turecko během nasazení v napadaných státech přímo táhnou provaz. V případě Ukrajiny USA využily nevládní organizace pro infiltraci země v období deseti let a na pomoc Ukrajině „poslaly 5 miliard dolarů.“ National Endowment for Democracy byla také důležitá v prodání „Kony 2012 Ukrajiny,“ aby pokročila ve své psychologické operaci proti Kyjevu, stejně jako „Syrský Danny“ byl použit proti Damašku.

Tady ale podobnosti nekončí.

Polsko a Turecko jsou předními státy NATO, Polsko je popisováno jako „největší a nejdůležitější frontový stát NATO co se týče vojenských, politických a ekonomických mocí.“ Tyto dva geostrategické státy mají také s ohledem na své sousedy velkou populaci a národní komplexy vycházející z jejich ztracených imperialistických odkazů (Polsko-litevská unie a Osmanská říše). Se státy určenými pro „demokratický přechod“ sdílí značně velkou hranici a s těmito společnostmi mají důležitá kulturní a politická spojení (následkem výše zmíněných imperialistických odkazů). To jim dává značně nedefinované výhody nad budoucím bojištěm v jak státních, tak i v nestátních a mezinárodních aktivitách.

Polsko a Turecko také hostí důležitá americká vojenská zařízení. Turecko má na svém území Základnu Amerického letectva Incirlik a protiraketový radar na východě, Polsko poskytuje USA Leteckou základnu Lask a protiraketové stanoviště na severovýchodě u Kaliningradu. S ohledem na vývoj vzbouřeneckých misí mají ukrajinští fašisté znepokojivě podobné charakteristiky s džihádisty v Sýrii. V roce 2011 mířila na civilisty v Damašku náhodná střelba snipera (připsaná „rebelům“), to samé se začalo dít i v Kyjevě, snipeři dokonce zaútočili na reportéry RT. Žádost Lvovu o nezávislost může být považována za následovníka vyhlášení autonomie syrských Kurdů. A podobně, obě vzbouřenecké skupiny převzaly kontrolu nad hraničními přechody spojenými s jejich patrony a tento krok očividně zvyšuje pohodlí, se kterým Ankara a Varšava mohou převážet zbraně, personál a další materiály na jejich rozvratné aktivity. Když vzbouřenci nemohou hranice udržet, tak se uchýlí k vykrádání vládních skladů a od zajatých vládních policistů a z okupovaných budov ukradnou zbraně. Syrští bojovníci mají historii unášení rukojmí a brutálních poprav a jejich ukrajinští kamarádi zajali v Kyjevě přes 60 policistů.

Skrz výše zmíněné příklady bylo ukázáno, že destabilizace Ukrajiny a Sýrie jsou vymodelovány ze vzorců. USA využívají státy s poškozenými imperialistickými odkazy, aby pokročily se strategií Lead from Behind, útočí na důležité geostrategické oblasti, kde USA preferují udržení svého věrohodného odmítání své role a odmítají se zapojit přímo. Každý také může rozpoznat vývoj velkého trendu – využití extrémně makro-regionálních ideologických hnutí na podporu dlouhodobé destabilizace. Na Středním východě je extrémní Islám volenou metodou pro aplikaci a vývoz, zatímco na Ukrajině se objevují tvrdé extrémní pravicové (někdy i neonacistické) skupiny zapadající do wahabistické role v Evropě. Stejně jako Turecko podporuje extrémní islamisty v Sýrii, můžeme říct, že Polsko skrz svá prohlášení o podpoře násilné opozice a nedávná rozhodnutí evakuovat a pomoci zraněným vzbouřencům flirtuje s extrémně pravicovými nacionalisty na Ukrajině (nepočítá se neuvedená úroveň probíhajícího tajného zapojení). A stejně jako extrémní islamisté vypadli z rukou svých manipulátorů a ohrožují celý Střední východ, zůstává zde riziko, že extrémně pravicoví nacionalisté se mohou stát na Ukrajině neovladatelnými a ohrozí celou EU. Když porovnáme Polsko s Tureckem a Ukrajinu se Sýrií, tak je dokázáno, že Arabské jaro přišlo do Evropy ve více způsobech než se zdá.

Zdroj
Oriental Review (Rusko)