JPEG - 25.6 kb

Pokus o státní převrat mající poškodit syrskou vládu připomíná v mnoha bodech to, co bylo vyzkoušeno v Libyi, i když výsledky jsou odlišné z důvodu sociálních a politických zvláštností. Projekt zasáhnout současně obě tyto země byl oznámen 6. května 2002 Johnem Boltonem, tehdejším náměstkem ministra zahraničních věcí USA v administrativě Bushe jr., a jeho realizace po devíti letech za administrativy Obamy v kontextu arabského probuzení není bez problému.

Tak jako v Libyi počáteční plán upřednostňoval vojenský převrat, ale rychle se ukázalo jako nemožné najít důstojníky vhodné pro takový účel. Podle našich informací téměř identický plán byl vzat v úvahu pro Libanon. V Libyi se zrodila idea komplotu a plukovník Kaddafí zatknul plukovníka Abdallaha Gehaniho. [1] V každém případě původní plán byl nutně přehodnocen v kontextu neočekávaného "Arabského jara"

Vojenská akce

Základní představou byla vyvolat nepokoje ve velmi omezené geografické oblasti a vyhlásit ji za islámský emirát, který by mohl posloužit jako základ pro rozložení země.

Volba pro distrikt Dara se vysvětluje právě pro jeho hraničení s Jordánskem a Golanskými výšinami okupovanými Izraelem. Bylo by tak možné separatisty zásobovat.

Byl uměle vyvolán incident, kdy byli studenti využiti k vyvolání provokace. Věc fungovala nad všechny očekávání, když se vezme v potaz brutalita a hloupost guvernéra a místního šéfa policie. Ve chvíli, kdy začaly manifestace, odstřelovači byli umístěni na střechách, aby stříleli tu na dav, tu na pořádkové síly: identický scénář použitý v Bengázi pro vyvolání revolty.

Další srážky byly naplánovány vždy v distriktech poblíž hranic z důvodu zajištění základen, nejdříve hranice na severu s Libanonem a pak u tureckých hranic.

Boje byly rozvíjeny malými jednotkami, tvořenými čtyřiceti lidmi, z osob naverbovaným v místě a buněk zahraničních žoldnéřů ze sítí saudského prince Bandar bin sultana. Bandar často přijížděl do Jordánska, aby dohlížel na počátek operací společně s důstojníky CIA a Mossadu.

Ale Sýrie není Libye a výsledek byl opačný. Zatímco Libye je národ utvořený koloniálními mocnostmi, když spojili Kyrenajku, Tripolitánii a Fezzam, Sýrie je historický národ zredukovaný na své nejjednodušší (teritoriální) vyjádření právě koloniálními mocnostmi. Libye se spontánně dostala do působení odstředivých sil, a to na rozdíl od Sýrie, která je tažena silami doufajícími v znovuvybudování Velké Sýrie, která by zahrnovala Jordánsko, okupovanou Palestinu, Libanon, Kypr a část Iráku. Lid současné Sýrie se pouze může postavit proti plánům na její rozdělení.

Na druhé stráně lze porovnávat autoritu plukovníka Kaddafího a Háfize Assada, otce Bašára. K moci se dostali ve stejném období, použili inteligenci a brutalitu, aby se udrželi. Bašár al Assád se neujal moci a nechtěl se jí ujmout. Akceptoval tento úkol po smrti svého otce pouze proto, že jeho bratr byl mrtev, a pouze nástupnictví v rodině zabránilo válce mezi generály jeho otce.

Pokud ho představitelé armády přijeli hledat do Londýna, kde provozoval klidnou profesi oftalmologa, znamená to, že to byl sám jeho lid, který ho ozbrojil. Je nepopíratelně nejpopulárnějším politickým vůdcem na Středním Východě. Ještě před dvěma měsíci byl také jediným, kdo se pohyboval bez eskorty, a nevyhýbal se setkání s lidmi.

Vojenská operace na destabilizaci Sýrie a propagandistická kampaň, která ji doprovází, byla organizována koalicí zemí, které koordinovaly USA, právě tak jako členské státy NATO koordinují Alianci při bombardování a stigmatizování Libye. Jak bylo uvedeno výše, žoldnéři byli poskytnuti princem Bandurem bin Sultanem, který byl náhle nucen podniknout mezinárodní cestu až do Pákistánu a Malajsie, aby posílil svou osobní armádu rozestavěnou od Manama po Tripolis.

Jako příklad lze uvést instalaci příslušného telekomunikačního centra v místnostech Libanonského ministerstva telekomunikací. Namísto rozjitření obyvatelstva proti režimu, vyvolala tato krvavá lázeň vzedmutí nacionalistického ducha kolem prezidenta Bašára al Assáda. Syřané, vědomi si toho, že je zde činěn pokus dotlačit je do občanské války, udělali blok. Z populace o 22 milionech obyvatel se na protivládních manifestacích sešlo 150 až 200 tisíc osob. Naopak manifestace na podporu vlády vytvořily davy, které Sýrie dosud nespatřila.

Autority reagovaly na události chladnokrevně. Prezident uskutečnil reformy, které již dávno hodlal provést a které většina obyvatel zastavila, jen aby zabránila "pozápadnění" společnosti. Strana Bass akceptovala pluralitu stran jen z obavy, že by společnost mohla sklouznout do anarchie. Armáda nepotlačila manifestace, v rozporu s tím jak informovaly západní a saudské informační prostředky, ale jednoduše bojovala s ozbrojenými skupinami.

Na neštěstí vyšší důstojníci, kteří byli vyškoleni v Sovětském svazu, nedokázali efektivně řídit situaci, kdy se civilisté dostanou mezi dva ohně.

Ekonomická válka

Strategie Západu a Saudské Arábie se v tomto bodě rozvinula. Od chvíle, kdy si Washington uvědomil, že vojenská akce nedokázala rychle uvrhnout zemi do chaosu, začal působit na sociální úrovni ve střednědobém časovém horizontu. Idea spočívá v předpokladu, že politika Assadovy vlády se rozloží, když vytvoří střední třídu (jedinou záruku demokracie) a že ji bude možné obrátit proti této třídě. Z tohoto důvodu bylo potřeba způsobit zhroucení ekonomiky země.

Nyní je hlavním zdrojem Sýrie její ropa, i když produkce není srovnatelná s objemy bohatých sousedních zemí. Pro její zpeněžení je třeba mít k dispozici aktivní účet v západních bankách sloužící jako garance během transakcí. Postačilo by tedy zmrazit majetky, aby se země zhroutila. Bylo proto třeba diskreditovat obraz Sýrie, aby obyvatelstvo na Západě akceptovalo "sankce proti režimu".

V zásadě zmrazení majetků vyžadovalo rezoluci RB OSN, ale její prosazení bylo velmi nepravděpodobné. Čína, která byla donucena akceptovat odmítnutí svého práva veta při příležitosti útoku na Libyi, pod hrozbou, že ztratí ropu ze Saudské Arábie, by se asi nemohla postavit proti. Ale Rusko ano, protože v opačném případě by ztratilo svou základnu ve Středozemním moři a její Černomořská flotila by byla odeslána za Bospor a Dardanely. Aby ho ponížil, vyslal Pentagon křižník USS Monterrey do Černého moře a ukázal, že ruské námořní ambice jsou málo realistické.

Ať už to bude tak či onak, Obamova administrativa může resuscitovat Syrian Accountable Act z roku 2003, aby mohla zmrazit syrská aktiva, aniž by musela čekat na rezoluci OSN, nebo žádat o hlasování Kongres. Nedávná historie ukázala, zejména pokud jde o Kubu a Irán, že Washington může snadno přesvědčit své evropské spojence, aby se připojil k jednostranně přijatým sankcím.

A z tohoto důvodu, to, o co se teď hraje, se přesunulo z válčiště do medií. Západní veřejné mínění snadno zaměňuje světlušky za lucerny, nakolik nevěří a nezná vůbec Sýrii a je oslněno fascinujícími novými technologiemi.

Mediální válka

V první řadě soustřeďuje propagandistická kampaň pozornost veřejnosti na zločiny připisované syrskému "režimu", aby zabránila vznešení jakékoli možné otázky, pokud jde o novou opozici. Tyto ozbrojené skupiny nemají ve skutečnosti nic společného s intelektuály, kteří připravují Deklaraci z Damašku. Pocházejí z prostředí extremistických sunnitů.

Tito fanatici odmítají náboženský pluralismus východu a sní o státu, který se bude podobat jim. Nebojují proti Baštovi Assadovi proto, že je příliš autoritářský, ale proto, že je alavita, tedy v jejich očích je to heretik.

Antibašárovská propaganda se zakládá na překroucení reality. Jako zábavný příklad uvádíme blog Gay Girl in Damascus, který byl vytvořen v únoru.

Tato internetová stránka vytvořená v angličtině mladou Aminou se stal zdrojem informací pro mnohá media za Atlantikem. Autorka popisovala obtíže života mladé lesbičky za diktatury Bašára al-Assada a hrozivou represi proti probíhající revoluci. Žena a lesbička se těšila ochranné sympatii západních internautů, kteří se mobilizovali, když bylo oznámeno její zatčení tajnými službami "režimu".

Nicméně se pak ujasnilo, že tato Amina ve skutečnosti nikdy neexistovala. Nalezen byl podle IP adresy skutečný autor této fikce, americký čtyřicetiletý "student" Tom Mc. Master. Tato osoba, identifikovaná už při přípravě doktorátu ve Skotsku, byla přítomna na kongresu prozápadní opozice v Turecku, která vyvolala zásah NATO. Evidentně tu nebyl pouze a jen jako student. [2]

Nejpřekvapivější na této historce není prostota internautů, kteří uvěřili falešné pseudo Amině, ale mobilizace obránců svobod za ty, kteří ve skutečnosti proti ní bojují. V laické Sýrii je soukromý život považovaný za svatý. Homosexualita, zakázaná v knihách, není ve skutečnosti předmětem represe. Může být obtížné žít v lůně rodiny, ale ne ve společnosti. Naopak, ti, které západní media prezentují jako revolucionáře a které my považujeme za kontrarevolucionáře, jsou násilnicky homofobní.

Požaduje se dokonce zavedení tělesných trestů až po trest smrti, aby byla tato "neřest" potrestána.

Tento princip inverze je aplikován v široké škále. Přicházejí na mysl zprávy OSN o humanitární krizi v Libyi: desítky tisíc přistěhovalců za prací opouští zemi, aby unikly násilí. Západní média z toho vytěžila, že "režim" Kaddáfího musí být svržen a požadovala podporu pro rebely z Benghazí. Ve skutečnosti to nebyla vláda v Tripolisu, která byla odpovědná za toto drama, ale takzvaní revolucionáři z Kyrenaiky, kteří organizovali štvanice na lidi s tmavou barvou pleti. Vedeni rasistickou ideologií je obviňovali, že jsou ve službách Kaddafího zpravodajských služeb a při chycení byli vystaveni lynčování.

V Sýrii byly šířeny místní televizí záběry ozbrojených skupin rozmístěných na střechách a střílejících náhodně do davu a na pořádkové síly. Stejné záběry byly prezentovány v sítích západních a saudských televizí, aby tyto zločiny připsaly Damašku.

Celkem vzato plán na destabilizaci Sýrie funguje nedokonale. Podařilo se přesvědčit západní veřejnost, že tato země je pod jhem hrozivé diktatury, ale většina obyvatel se přimkla k vládě. To se může ukázat jako nebezpečné pro ty, kdo koncipovali tento plán, zejména pro Tel Aviv.

Nedávno jsme byli mezi lednem a únorem tohoto roku svědky revoluční vlny v arabském světě, po které v dubnu a květnu následovala vlna kontrarevoluce. Kyvadlo ještě nezastavilo svůj pohyb.

Překlad
Komunistický svaz mládeže
(KSM)

[1] "La France préparait depuis novembre le renversement de Kadhafi", par Franco Bechis, Libero/Réseau Voltaire, 24 mars 2011.

[2] "Propagande de guerre : la bloggeuse gay de Damas", Réseau Voltaire, 13 juin 2011.