Po Kubánské revoluci roku 1959 končící americkou dominanci, která začala po španělsko - americké válce roku 1898, se USA snažily více než půl století o znovudobytí Kuby uchylujíce se ke všem možným podlostem: od invaze po státní terorismus, od izolace po embargo. Ale odpor kubánského lidu, organizovaného jako "socialistický stát dělníků, nezávislý a suverénní" (článek 1 Ústavy) důsledně tyto americké pokusy mařil. Prezident Barack Obama se musel smířit s realitou tím, že obnovil diplomatické styky a částečně uvolnil embargo.

Toto rozhodnutí bylo uvítáno s nadšením Kubánci a těmi, kdo je podporují, neboť to vidí jako výsledek svého boje. Zároveň jsme svědky obrovské kampaně vychvalující prezidenta Obamu za historický krok, kterým se rozešel s agresivní politikou USA vůči Kubě - interpretace, od které se Bílý dům sám distancoval. V jeho prohlášení se můžeme dočíst: "Desítky let americké izolace Kuby nesplnily náš dlouhodobý cíl (...) dnes, stejně jako v roce 1961, je Kuba pod vládou Castrů a Komunistické strany." Obnovením diplomatických vztahů "se úsilí USA zaměřuje na podporu svobody kubánského lidu, aby se ten nemusel spoléhat na kubánský stát."

Z toho vyplývá, že Obamova administrativa nemá žádný zájem na změně své strategie, která se snaží o zničení kubánského státu. Pouze hodlá změnit metodu, kterou toho hodlá dosáhnout. Takže nebude žádné další vylodění jako to v Zátoce sviní, které provedli roku 1961 pod taktovkou administrativy demokratického prezidenta Johna F. Kennedyho kubánští povstalci, vycvičení a organizovaní CIA. Teď, pod demokratickým prezidentem Barackem Obamou, můžeme očekávat vylodění "nevládních" organizací (napojených na CIA), vyslaných Washingtonem na podporu "humanitárních projektů ve prospěch kubánského lidu". Americký Kongres - jak podtrhuje dokument Bílého domu - "financuje demokratické programy na Kubě pro zajištění humanitární pomoci, propagaci lidských práv a základních svobod, podporu volného informačního toku a povzbuzování reforem schůzkami s kubánskými úřady na vysoké úrovni." Zvláštní financování obdrží i "aktivity soukromých nadací, výzkumných a vzdělávacích institucí."

S těmito "nevládními" organizacemi se s kapsami plnými dolarů svezou i americké korporace, které se podle New York Times už nemohou dočkat toho, kdy budou moci zaujmout své pozice na Kubě, aby mohli proniknout do kubánské ekonomiky, zaměřujíce se na biotechnologický průmysl (který je na Kubě silně rozvinutý), nerostné suroviny (hlavně nikl, jehož má Kuba jedny z největších zásob na světě) a na velký potenciál v pohostinství a turismu. Výzva, které čelí kubánský lid, je, jak ubránit úspěchy revoluce před novou ofenzívou vedenou Washingtonem nástroji nikterak méně nebezpečnými než v minulosti. Dnes je Kuba v daleko příznivější pozici: většina Latinské Ameriky už není "zadním dvorkem USA" a Kuba, společně z Venezuelou (vystavenou dalším americkým sankcím) a dalšími zeměmi, vytvořily Bolívarskou alianci pro Ameriky (ALBA).

Rozhodující roli sehraje nová generace Kubánců, kteří budou vyzváni, aby udrželi revoluci při životě obranou před plány Washingtonu na podvrácení socialistického státu ve jménu "nezávislosti kubánského lidu", což může být volně přeloženo jako nová závislost na americkém impériu.

Manlio Dinucci
Překlad
Komunistický svaz mládeže
(KSM)
Zdroj
Il Manifesto (Itálie)