JPEG - 19.4 kb
Velvyslankyně Tina S. Kaidanow, koordinátorka boje proti terorismu během prezentace této výroční zprávy. Ministerstvo zahraničí vydalo svou výroční zprávu o terorismu ve světě 30. dubna.

Pro Spojené národy terorismus definoval holandský výzkumník Alex P. Schmid: „Metoda vyvolávání děsu opakovanými násilnými akcemi používanými polo-utajenými jednotlivci, skupinami nebo státními činiteli kvůli osobním, zločinným nebo politickým důvodům, kdy – na rozdíl od vražd – nejsou přímé cíle násilí hlavními cíli. Bezprostřední lidské oběti násilí jsou obecně vybírány náhodně (příležitostné cíle) nebo výběrově (reprezentativní nebo symbolické cíle) z cílové populace a slouží jako generátory poselství. Procesu komunikace hrozbami a násilím mezi teroristou (organizací), (postiženými) oběťmi a hlavními cíli se využívá k manipulacím pozornosti hlavního cíle, která se obrací k cíli teroru, k cílovým požadavkům nebo cílová pozornost ZÁVISÍ na tom, zda se primárně usiluje o šikanování, vynucování nebo propagandu.“ [1].

Ale od roku 2004 definuje terorismus americký zákon jako „Předem připravenou, politicky motivovanou násilnost páchanou proti nebojovým cílům sub-nacionálními skupinami nebo tajnými agenty.“ [2]

Záměrem této definice je odsoudit činy odporu ke kolonialismu nebo imperialismu jako zločinné a očistit činy páchané koloniálním státem Izrael a Západními imperialistickými státy, především a hlavně Spojenými státy samotnými.

Ta dává dohromady Odpor s terorismem. Před II. světovou válkou bylo výrazu „odpor“ používáno pro reakční síly, které odporují Pokroku. Ale po II. světové válce to znamená „jakékoliv hnutí, které odporuje okupaci země cizími silami“ v odkazu na francouzský odpor vůči nacistickým kolaborantům a civilním či vojenskými činitelům Reichu.

Al-Káida podle ministerstva zahraničí

Zpráva ministerstva zahraničí tudíž kombinuje zločiny plošně páchané proti civilistům s výjimkou těch, které páchá Impérium, s činy odporu. Jelikož přiznává, že centrem globálního terorismu je teď v MENA, region plný Al-Káidy a jejích poboček, tak jsem si pečlivě přečetl sdělení věnovaná každé jednotlivé zemi, z níž se to skládá. Ač přiznává, že v Iráku bylo v roce 2013 8 800 obětí terorismu, tak zbytek dokumentu podezřele spoustu věcí opomíjí.

- Zpráva ignoruje to, že bývalý muž číslo dva Al-Káidy Abdelhakim Belhaj, se stal vojenským guvernérem Tripolisu (v Libyi) a vůdcem strany Al-Watan, z níž vzešel ministerský předseda Ali Zeidan.
- Není tam nic o izraelské pohostinnosti zraněným bojovníkům Al-Káidy a o gratulacích, jichž se jim osobně dostalo od ministerského předsedy Benjamina Netanyahua, který je přišel do nemocnice navštívit.
- Turecko, které je prezentováno jako evropská země a nikoliv jako asijská, je uváděno jako dlouhodobý partner Spojených států v boji proti terorismu. Zpráva se zabývá aktivitami PKK, ale ani slovo o přítomnosti výcvikových táborů Al-Káidy na jeho území (dva na syrské hranici a jeden na předměstí Istanbulu). A samozřejmě nic o justičním vyšetřování, které zjistilo, že ministerský předseda Recep Tayyip Erdogan tajně hostil bankéře Al-Káidy, aby financoval jeho operace v Sýrii. [3] To i přesto, že tohle byla v této oblasti nejdůležitější zpráva roku.
- Ani slovo o jmenování Muhammada al-Ajmi Nayifa ministrem spravedlnosti a náboženských záležitostí Kuvajtu i přes skutečnost, že ministerstvo financí jej obvinilo, že je to jeden z hlavních výběrčích peněz pro Al-Kaiídu [4]. K tomu ale došlo 5. ledna 2014, takže by to šlo považovat, že je to mimo působnost této zprávy, i když některé události se citují až do února.
- Ani slovo o Saúdské Arábii, jejíž národně bezpečnostní poradce a šéf zpravodajství celý rok 2013 princ Bandar bin Sultan byl od stažení Usámy bin Ládina srpnu 2011 ze zdravotních důvodů dále považovaný za skutečného vůdce Al-Káidy.

Kdo podle ministerstva zahraničí podporuje terorismus

Ve zprávě je přehled různých zemí, které trpěly terorismem, s výjimkou čtyřech, které považuje za odpovědné za mezinárodní terorismus, tudíž nikoliv za jeho oběť, nýbrž za vykonavatele: Kuba (od roku 1982), Írán (od roku 1984), Súdán (1993) a Sýrie (od roku 1979).

- Kuba je obviňována, že z ní prchají teroristé do Spojených států, aby jim poskytly přístřeší, jídlo a zdravotní péči. Jsou to přeživší Černí panteři!
- Írán je obviněn z podpory odporu v Levantě (což tvrdí, že je Hizballán, Islámský džihád, PFLP) a v Jemenu a pak zvláště, že hostí základny Al-Káidy (?) pod velením Muhsina al-Fahliho. Zpráva konstatuje, že íránská vláda autorizuje přepravu peněz a džihádistů přes své území do Sýrie (?). Podle ní je tudíž Írán spojencem Al-Káidy v Sýrii a bojuje po boku státu a teroristů proti „mírumilovné opozici“. Ani slovo o vraždách íránských vědců, ani o útocích Múdžáhídínu na lidi v Íránu.
- Súdánská vláda by mohla být partnerem Spojených států v boji proti terorismu, ale pokračuje s podporou Hamásu, proto je takto země pořád terčem „sankcí“. Zpráva zjevně ignoruje, že Hamás je přímo podporován z věrohodného a příkladného Kataru.
- Sýrie je obviňována z podpory odporu v Levantě (k čemuž se hlásí). Zpráva zdůrazňuje, že přesto že tato země přistoupila k MENA-FATF, tak není schopna kontrolovat financování teroristů, protože 80% jejich občanů provádí transakce v hotovosti mimo dohled bank. Nakonec se Sýrie zavázala zničit své chemické zbraně, o nichž bylo známé, že je použily i teroristické skupiny. A to je všechno.

V Sýrii nebyl v roce 2013 podle ministerstva zahraničí žádný terorismus, ač je to hlavní cílová země Al-Káidy a přílivu tisíců džihádistů představujících problém pro Spojené státy a jejich spojence. Naopak „tento režim se už roky zkoušel tuto zemi prezentovat jako oběť terorismu a charakterizovat své ozbrojené odpůrce jako teroristy.“ Těch několik hlav zdobících přístupy a centrální náměstí ‚osvobozených zón‘ s podporou NATO si žádný zájem Washingtonu nezasloužilo. Naopak uvítali odtržení Al-Nusry a ISIS od Národní koalice, která je oficiálně sponzorována USA.

Je pochopitelné, že z hlediska takto revidované logiky by Obamova administrativa neměla přijmout požadavky syrské delegace na Ženevské rozhovory.

Všimněte si, že je to Sýrie, kdo je v této zprávě nejčastěji zmiňován. Opravdu si všímá toho, že džihád v Sýrii se stal problémem i pro 26 zemí, které poskytují bojovníky, a které mají strach, že zažijí jejich návrat, kdy tito začnou tyto akce páchat i doma. Ač zprávy z hlavních evropských a arabských států toto téma obsahují, ze zbytku světa je zmiňován jen Kyrgyzstán, i když tento problém je široce diskutován i jinde včetně Indonésie. Avšak v dalších částech zprávy jsme poučeni, že tento problém vyvstává rovněž i v celém bývalém Sovětském svazu.

Rozpory u ministerstva zahraničí

Tato zpráva nakonec obsahuje tolika rozporů, že je jasné, že pro Washington už není možné, aby skrýval svou hru. Proč ignoruje roli Abelhakima Belhaje v Libyi? Když ne proto, aby skryli svou roli při dobytí této země NATO a při útocích na Sýrii? Proč ignorují financování Al-Káidy ministerským předsedou zpronevěřenými tureckými veřejnými penězi? Když ne proto, že tato země je členem NATO? Proč obviňují Hamas, že je teroristickou organizací proti Izraeli a ignorují, že její domovinou je Katar? Pokud ne proto, že washingtonská politika vůči Muslimskému bratrstvu je nejistá. Proč ignorují výběr kuvajtského ministra spravedlnosti? Když ne právě proto, že financují Al-Káidu v Sýrii? Proč ignorují roli prince Bandara bin Sultana, známého jako „Bandar Bush“? Z jakých jiných důvodů než proto, že funguje jako zástupce CIA?

Pokud někdo pořád pochybuje, že „válka proti terorismu“ je podfuk, a že terorismus obecně a al-Káida zvláště jsou nástroji americké politiky, tak je tato zpráva dalším důkazem.

Překlad
Miroslav Pavlíček
Zdroj
ac24.cz (Česko)

[1] "Terrorism is an anxiety-inspiring method of repeated violent action, employed by (semi-) clandestine individual, group or state actors, for idiosyncratic, criminal or political reasons, whereby - in contrast to assassination - the direct targets of violence are not the main targets. The immediate human victims of violence are generally chosen randomly (targets of opportunity) or selectively (representative or symbolic targets) from a target population, and serve as message generators. Threat- and violence-based communication processes between terrorist (organization), (imperilled) victims, and main targets are used to manipulate the main target (audience(s)), turning it into a target of terror, a target of demands, or a target of attention, depending on whether intimidation, coercion, or propaganda is primarily sought" in Political Terrorism: A New Guide To Actors, Authors, Concepts, Data Bases, Theories, And Literature, par Alex P. Schmid et Alebert J. Jongman, Transaction Publishers, 1988, pp. 1-2.

[2] “Premeditated, politically motivated violence perpetrated against non-combatant targets by subnational groups or clandestine agents”. Cf. Section 2656f(d) of Title 22 of the United States Code.

[3] « Erdoğan recevait secrètement le banquier d’Al-Qaida », et « Al-Qaida, éternel supplétif de l’Otan », par Thierry Meyssan, Réseau Voltaire, 2 et 6 janvier 2014.

[4] « Le ministre de la Justice du Koweït, financier d’Al-Qaïda », Réseau Voltaire, 26 avril 2014.