Pro Hassana el-Banna byl muslimský svět zkorumpován moderním světem a západní dekadencí již od pádu Osmanského kalifátu (Smlouva ze Sevres, 1923). Aby obnovil „zlatý věk“, vytvořil tajnou společnost, Muslimské bratrstvo, jehož jediným cílem je obnovení Kalifátu prostřednictvím džihádu. V prosinci 2010 Bratrstvo, podpořené Katarem a CIA, zahájilo „arabské jaro“ a pokusilo se chopit moci v Tunisu, Egyptě, Libyi a Sýrii. Po roce mazání medu kolem úst všem bylo Bratrstvo náhle odmítnuto všemi těmito státy. Jistí členové Bratrstva se pak rozhodli risknout vše a vyhlásili Kalifát v Sýrii a Iráku.

Během týdne všichni západní vůdci, jeden po druhém, upustili od cíle, o který se kolektivně snažili téměř pět let – svržení Syrské arabské republiky a jejího demokraticky zvoleného prezidenta Bashara al-Assada.

Musíme připustit, že od podepsání dohody 5+1 s Íránem se vše změnilo, a to ne prostě jen díky ochotě íránského nejvyššího vůdce, či prezidenta Putina, ale také proto, že jejich přání je stejné, jako přání Bílého domu.

Během prvního čtvrtletí 2012 Spojené státy a Rusko zaznamenaly stupiditu projektu Muslimského bratrstva chopit se moci – arabského jara – a zvážily nové rozdělení moci na „Velkém Středním východě“, které začaly realizovat počínaje Ženevskou konferencí. Ale prezident Obama se ukázal být neschopným dodržet své slovo. O týden později Francois Hollande vyzval „Přátele Sýrie“ obnovit válku, pak Kofi Annan přišel s mezinárodním divadlem a odstoupil z funkce zprostředkovatele, zatímco Francie, Katar, Jordánsko a Izrael zahájily operaci „Damašská sopka“ (Damascus Volcano) a zavraždily šéfy Syrské národně-bezpečnostní rady.

Stalo se velmi rychle jasným, že americká ministryně zahraničí Hillary Clinton, ředitel CIA David Petraeus a nový ředitel Politických záležitostí OSN Jeffrey Feltman tahali za špagátky od samého počátku. Museli jsme počkat na konec americké volební kampaně a znovuzvolení Baracka Obamy, než jsme byli schopni zablokovat – či zatknout – generála Petraeuse a vykopnout Hillary Clinton. Co se týká Feltmana, ten zůstal ve stínu a nadále sabotuje politiku Bílého domu tím, že všechny ujišťuje, prostřednictvím svých podřízených Lakhdara Brahimiho a Staffana de Mistura, že Republika bude poražena a nucena, dříve či později, akceptovat totální a bezpodmínečnou kapitulaci.

Obamova politika (usmíření s Ruskem a reorientace amerických jednotek na Dálný východ) byla brutálně zničena úspěchem „barevné revoluce“ na Ukrajině, v listopadu 2013. Tato operace, která ukončila proces destrukce Ukrajiny a izolace Ruska, který začal okamžitě po rozpadu SSSR, byla zahájena bez vědomí Bílého domu. Spojené státy připravují své tajné operace roky dopředu a zahajují je, když se naskytne politická příležitost. Tentokrát dal někdo rozkaz bez doporučení americké Rady pro národní bezpečnost. Výsledkem byla bezprecedentní krize – nezávislost Krymu, který státní puč odmítl, jeho začlenění do Ruské federace, vzpoura Donbasu a Lugansku, západní sankce vůči Moskvě a odvetné sankce Ruska vůči západním mocnostem. V krátkosti, přerušení vztahů Východu a Západu.

Kupodivu se zdálo, že prezident Obama dovolil svým „jestřábům“ vést politiku, kterou si sám nezvolil. Nicméně pokračoval v tajných jednáních s Íránem, která zahájil na počátku svého druhého funkčního období. Jak dialog vázl, dosáhlo se dohody až v červenci 2015 [1].

Od toho okamžiku jsme byli svědky tání ve vztazích mezi Washingtonem a Moskvou a řešení ukrajinské krize – Minských dohod. Jejich realizace začala, když 26. září Rusko podepsalo dohodu o dodávkách plynu na Ukrajinu. Došlo také k politickému obratu na Středním východě. Proto se nacházíme de facto ve stejné situaci, ve které jsme byli 30. června 2012, během Ženevského komuniké.

Až na to, že během těchto tří let byla Sýrie značně zničena, přišla o více než 200,000 duší a Muslimské bratrstvo vyhlásilo Kalifát, kvůli kterému vedli džihád od r. 1928. Jejich ambice nyní ohrožují celý region.

V každém případě odpor Syřanů a jejich spojenců – především Hizballahu – a odhodlání Íránu a Ruska poskytl prezidentu Obamovi čas opět získat kontrolu nad svým domem. Bývalá pravá ruka Davida Petraeuse, generál John Allen, který dokázal uniknout čistkám v listopadu 2012, byl právě vykopnut. Byl velitelem koalice „proti“ Daeš. Pracovní dokumenty Jeffrey Feltmana nyní kolují mezi členy Rady bezpečnosti.

Jistí moudří a odvážní muži se vyhnuli tomuto umělému konfliktu, „arabskému jaru“, a zabřednutí do třetí světové války.

Pamatujme si
 Cílem "arabského jara" bylo předání moci Muslimskému bratrstvu v celém arabském světě. Reakcí na jejich selhání bylo vyhlášení kalifátu s Daešem některými Bratry.
 Liberální jestřábí a neokonzervativci chtějí vyprovokovat válku s Ruskem. Proto podporovali "arabské jaro" a později odmítali mír v Sýrii, organizovali "barevné revoluce" na Ukrajině předtím, než podpořili Daeš v Iráku a Sýrii.
 Prezidentu Obamovi trvalo tři roky, aby vyčistil administrativu, a práce stále není hotová.
 Existuje smlouva mezi Barackem Obamou, Vladimírem Putinem a ajatoláhem Khameneï o znovunastolení míru na Blízkem východě.

Zdroj
Zvědavec (Česko)
Zvědavec

[1V předešlém článku jsem již analyzoval tuto dohodu jako katastrofu pro protiimperialistický odboj v dlouhodobém horizontu a jako přestávku pro region v krátkodobém horizontu. Ale to je další příběh.