Projev o stavu Unie 2016: Směřování k lepší Evropě

Vážený pane předsedo,

vážené poslankyně a vážení poslanci Evropského parlamentu,

stál jsem zde před rokem a řekl jsem vám, že naše Unie není v dobrém stavu. Řekl jsem vám, že v této Unii není dostatek Evropy. A že v této Unii není dostatek Unie.

Nebudu tu dnes stát a říkat vám, že je teď všechno v pořádku.

Není.

Ve své diagnóze si nesmíme nic nalhávat.

Naše Evropská unie je, přinejmenším částečně, v existenciální krizi.

Během léta jsem pozorně naslouchal členům tohoto parlamentu, představitelům vlád, mnoha poslancům vnitrostátních parlamentů a evropským občanům, kteří se se mnou podělili o své názory.

Prožil jsem několik desetiletí evropské integrace. Měla spoustu silných momentů. Samozřejmě prošla i řadou obtížných období a krizí.

Ale nikdy jsem nezažil, že by mezi našimi členskými státy bylo tak málo společného. Tak málo oblastí, ve kterých jsou ochotny spolupracovat.

Nikdy jsem neslyšel tolik představitelů mluvit jen o svých domácích problémech a Evropu zmiňovat jen okrajově, pokud vůbec.

Nikdy jsem nezažil, že by představitelé orgánů EU stanovovali tak velmi odlišné priority, někdy v přímém rozporu k vládám a parlamentům členských států. Jako by už mezi EU a hlavními městy jejích členských států neexistoval žádný průsečík.

Nikdy jsem nezažil, že by vlády byly tak oslabeny populistickými silami a paralyzovány hrozbou porážky v příštích volbách.

Nikdy jsem nezažil takovou roztříštěnost, tak málo společného v naší Unii.

Stojíme před zásadní volbou.

Podlehneme dosti přirozenému pocitu frustrace? Necháme se ovládnout kolektivní depresí? Dovolíme, aby se nám Unie před očima rozpadla?

Nebo si řekneme: Neměli bychom právě teď táhnout za jeden provaz? Neměli bychom právě teď zabrat dvakrát, třikrát víc? Nenastala právě teď doba, kdy Evropa potřebuje – víc než kdy předtím – rozhodné vedení namísto politiků, kteří opouštějí loď?

Naše úvahy o stavu Unie musí začít realisticky a velmi otevřeně.

Nejprve bychom si měli přiznat, že v Evropě máme mnoho nevyřešených problémů. O tom není pochyb.

Počínaje vysokou nezaměstnaností a sociální nerovností přes hory veřejného dluhu a obrovský úkol integrovat uprchlíky až po velmi reálné ohrožení naší bezpečnosti doma i v zahraniční – každý členský stát EU byl současnými pokračujícími krizemi zasažen.

A dokonce se musíme vypořádat s neveselou vyhlídkou, že naše řady jeden z členů opustí.

Zadruhé bychom si měli uvědomit, že nás svět sleduje.

Právě jsem se vrátil ze zasedání skupiny G20 v Číně. Evropa má v tomto významném globálním sdružení 7 křesel. Navzdory silnému zastoupení jsme měli méně společných odpovědí, než kolik bylo otázek.

Bude Evropa i nadále schopna uzavírat obchodní dohody a utvářet ekonomické, sociální a environmentální standardy pro celý svět?

Dosáhne evropská ekonomika konečně oživení, nebo se bude příštích deset let potýkat s nízkým růstem a nízkou inflací?

Bude mít Evropa stále vedoucí postavení ve světě, pokud jde o boj za lidská práva a základní hodnoty?

Promluví Evropa jedním hlasem, když bude v rozporu s mezinárodním právem ohrožována územní integrita?

Nebo Evropa z mezinárodní scény zmizí a nechá jiné utvářet svět?

Vím, že vy v tomto parlamentu byste na tyto otázky snadno dali jasnou odpověď. Ale po našich slovech musí následovat společná akce. Jinak budou pouze tím, čím jsou: slovy. A pouze slovy nelze mezinárodní záležitosti utvářet.

Zatřetí bychom měli uznat, že všechny své problémy nevyřešíme dalším projevem. Nebo dalším summitem.

Nejsme ve Spojených státech amerických, kde prezident pronáší zprávu o stavu Unie před oběma komorami Kongresu, a miliony občanů sledují v přímém přenosu každé jeho slovo.

V porovnání s tím okolnosti projevu o stavu Unie tady v Evropě velice jasně ukazují, jak neúplná naše Unie je. Dnes promlouvám před Evropským parlamentem. A v pátek se v Bratislavě setkám samostatně s nejvyššími představiteli členských států.

Můj proslov se tak nemůže ucházet jen o váš potlesk a nemůže ignorovat, co v pátek řeknou zástupci států. Také nemohu do Bratislavy přijet s jiným poselstvím, než jaké dávám vám. Musím vzít v úvahu obě úrovně demokracie naší Unie, které jsou stejně důležité.

Nejsme Spojené státy evropské. Naše Evropská unie je mnohem složitější. A opomíjení této složitosti by bylo chybou, která by nás přivedla ke špatným řešením.

Evropa může fungovat pouze tehdy, když budou projevy na podporu našeho společného projektu přednášeny nejen na půdě tohoto parlamentu, ale i v parlamentech všech našich členských států.

Evropa může fungovat pouze tehdy, budeme-li všichni usilovat o jednotu a pracovat na tom, co nás spojuje, a necháme-li stranou soupeření o pravomoci a rivalitu mezi orgány. Teprve pak bude Evropa více než jen souhrnem svých dílčích částí. A teprve pak může být Evropa silnější a lepší než dnes. Teprve pak budou vedoucí představitelé orgánů EU a vlád členských států moci znovu získat důvěru evropských občanů v náš společný projekt.

Protože Evropané jsou věčnými spory, hádkami a hašteřením unaveni.

Evropané chtějí konkrétní řešení velmi aktuálního problému, kterému naše Unie čelí. A chtějí více než jen sliby, usnesení a závěry ze summitů. Ty už slyšeli a viděli příliš často.

Evropané chtějí společná rozhodnutí, která jsou rychle a účinně uváděna do praxe.

Ano, potřebujeme dlouhodobou vizi. A Komise takovouto vizi do budoucna představí v bílé knize v březnu 2017, u příležitosti 60. výročí Římských smluv. Budeme se zabývat tím, jak posílit a zreformovat naši hospodářskou a měnovou unii. A zohledníme také politické a demokratické výzvy, kterým bude naše Unie 27 členských států čelit v budoucnosti. Evropský parlament bude do tohoto procesu samozřejmě úzce zapojen, stejně jako vnitrostátní parlamenty.

Ale samotná vize nebude stačit. Naši občané mnohem více potřebují, aby někdo vládl. Aby někdo reagoval na výzvy naší doby.

Evropa je provaz z mnoha vláken – funguje pouze tehdy, pokud všichni táhneme stejným směrem: jak orgány EU, tak vlády a parlamenty členských států. A musíme znovu ukázat, že je to možné – ve vybraných oblastech, ve kterých jsou společná řešení nejnaléhavější.

Proto navrhuji vytvořit pozitivní agendu konkrétních evropských opatření na příštích dvanáct měsíců.

Jelikož se domnívám, že příštích dvanáct měsíců je rozhodujících, chceme-li naši Unii znovu sjednotit. Chceme-li překonat tragické trhliny mezi východem a západem, které se v posledních měsících otevřely. Chceme-li ukázat, že umíme jednat rychle a rozhodně, pokud jde o věci, na kterých opravdu záleží. Chceme-li světu ukázat, že Evropa je stále silou, která je schopná společné akce.

Musíme se dát do práce.

Dnes ráno jsem dopis s tímto poselstvím poslal panu předsedovi Schulzovi a panu premiéru Ficovi.

Příštích dvanáct měsíců je klíčových k vytvoření lepší Evropy:

Evropy, která ochraňuje,

Evropy, která zachovává evropský způsob života,

Evropy, která dává příležitosti svým občanům,

Evropy, která brání doma i v zahraničí, a

Evropy, která přijímá odpovědnost.

EVROPA, KTERÁ ZACHOVÁVÁ NÁŠ ZPŮSOB ŽIVOTA

Jsem přesvědčen, že evropský způsob života stojí za to zachovat.

Mám dojem, že mnozí zapomněli, co znamená být Evropanem.

Co znamená být součástí této Unie Evropanů – co má zemědělec v Litvě společného s matkou samoživitelkou v Záhřebu, zdravotní sestrou ve Vallettě nebo studentem v Maastrichtu.

Mít na paměti, proč se evropské národy vydaly cestou spolupráce.

Mít na paměti, proč lidé v ulicích Varšavy 1. května 2004 oslavovaly solidaritu.

Mít na paměti, proč evropská vlajka 1. ledna 1986 hrdě zavlála na Puerta del Sol.

Mít na paměti, že Evropa je hnací silou, která může přispět ke sjednocení Kypru – v čemž oba vedoucí kyperské představitele podporuji.

Evropa především znamená mír. Není náhodou, že nejdelší období míru v písemně zaznamenaných dějinách Evropy začalo vytvořením Evropských společenství.

70 let trvalého míru v Evropě. Ve světě, kde zuří 40 ozbrojených konfliktů, které si každý rok vyžádají 170 000 životů.

Samozřejmě máme na věci různé názory. Ano, často vedeme spory. Někdy mezi sebou vedeme boj. Ale bojujeme slovy. A své konflikty urovnáváme u jednacího stolu, ne v zákopech.

Nedílnou součástí našeho evropského způsobu života jsou naše hodnoty.

Hodnoty svobody, demokracie, právního státu. Hodnoty, za které se po staletí bojovalo na bojištích a z řečnických stupínků.

My Evropané nikdy nepřijmeme, aby byli polští pracovníci zastrašováni, biti, nebo dokonce zabíjení na ulicích v Harlow. Volný pohyb pracovníků je společnou evropskou hodnotou stejně jako náš boj proti diskriminaci a rasismu.

My Evropané se stavíme odhodlaně proti trestu smrti. Protože věříme v hodnotu lidského života a respektujeme ji.

My Evropané také věříme v nezávislé, efektivní systémy soudnictví.Nezávislé soudy stojí nad vládami, podniky i jednotlivci. Efektivní systémy soudnictví podporují hospodářský růst a chrání základní práva. Proto se Evropa zasazuje za právní stát a hájí ho.

Být Evropan také znamená být otevřený a obchodovat se svými sousedy, ne s nimi válčit. Znamená to být součástí největšího obchodního bloku na světě, která má nebo právě sjednává obchodní dohody s více než 140 partnery po celém světě.

A obchod znamená pracovní místa – každá 1 miliarda eur z vývozu přináší 14 000 nových pracovních míst v EU. A více než 30 milionů pracovních míst, tedy jedno ze sedmi v EU, je dnes závislé na vývozu do zbytku světa.

Proto Evropa pracuje na otevření trhů s Kanadou – jedním z našich nejbližších partnerů, který navíc sdílí naše zájmy, hodnoty, respekt k zásadám právního státu a naše chápání kulturní rozmanitosti. Obchodní dohoda mezi EU a Kanadou je nejlepší a nejprogresivnější dohodou, kterou kdy EU vyjednala. A budu s vámi a se všemi členskými státy pracovat na tom, aby byla tato dohoda co nejdříve ratifikována.

Být Evropanem přináší právo mít své osobní údaje chráněny silnými evropskými zákony. Protože Evropané nechtějí, aby jim nad hlavami létaly drony, které zaznamenávají každý jejich krok, nebo aby firmy uchovávaly každé kliknutí myši. Proto se Parlament, Rada a Komise letos v květnu dohodly na společném evropském nařízení o ochraně osobních údajů. Jedná se o silný evropský předpis, který se vztahuje na všechny společnosti, které zpracovávají vaše údaje, bez ohledu na to, kde mají sídlo. Protože v Evropě nám na soukromí záleží. Je to otázka lidské důstojnosti.

Být Evropanem také znamená mít rovné podmínky.

To znamená, že pracovníci by měli za stejnou práci na stejném místě dostávat stejnou odměnu. Je to otázka sociální spravedlnosti. A proto Komise stojí za svým návrhem směrnice o vysílání pracovníků. Vnitřní trh není místem, kde mohou být pracovníci z východu Evropy vykořisťováni nebo podrobováni nižším sociálním standardům. Evropa není Divoký západ, ale sociálně tržní hospodářství.

Rovné podmínky rovněž znamenají, že v Evropě jsou spotřebitelé chráněni proti kartelům a zneužívání trhu mocnými společnostmi. A že každá společnost, bez ohledu na velikost, musí platit daně tam, kde vytváří zisk. To platí i pro obry, jako je Apple, i když jejich tržní hodnota je vyšší než HDP 165 zemí světa. V Evropě nesouhlasíme s tím, aby si mocné společnosti v zákulisí sjednávaly dohody o daních.

Nejde nám o míru zdanění v zemích, jako je Irsko. Irsko má svrchované právo stanovit takovou výši daně, jakou chce. Není ale správné, aby jedna společnost mohla uniknout placení daní, které mohly dostat irské rodiny a podniky, nemocnice a školy. Komise na tuto spravedlnost dohlíží. Je to sociální aspekt soutěžního práva. A na tom Evropa stojí.

Být Evropanem také znamená mít kulturu, která ve stále globalizovanějším světě chrání naše pracovníky a náš průmysl. Jako třeba tisíce osob, jimž hrozí ztráta zaměstnání v Gosselies v Belgii – právě díky právním předpisům EU bude nyní jejich firma muset navázat skutečný sociální dialog. A pracovníci a místní orgány se mohou spolehnout na evropskou solidaritu a na pomoc fondů EU.

Být Evropanem znamená také zastávat se našeho ocelářského průmyslu. Na jeho ochranu proti nekalé hospodářské soutěži jsme již zavedli 37 antidumpingových a antisubvenčních opatření. Musíme však podniknout další kroky, protože nadprodukce v některých částech světa je pro evropské výrobce likvidační. Proto jsem byl letos dvakrát v Číně, kde jsem otázku nadměrné kapacity řešil. Také proto Komise navrhla změnu pravidla nižšího cla. Spojené státy uvalily na čínskou ocel dovozní clo ve výši 265 %, ale tady v Evropě některé vlády roky volají po tom, abychom cla na čínskou ocel snížili. Vyzývám všechny členské státy i tento Parlament, aby Komisi podpořily v posilování našich nástrojů na ochranu obchodu. Nesmíme být naivními zastánci volného obchodu; musíme být schopni reagovat na dumping stejně důrazně jako Spojené státy.

Významnou součástí našeho evropského způsobu života, kterou chci chránit, je naše zemědělské odvětví. Komise bude vždy stát za našimi zemědělci, zejména v obtížných obdobích, jakým procházejí nyní. Minulý rok bylo odvětví mléka a mléčných výrobků zasaženo ruským zákazem dovozu. Proto Komise vyčlenila na podporu producentů mléka 1 miliardu eur, aby jim pomohla postavit se znovu na vlastní nohy. Protože nebudu akceptovat, aby mléko bylo levnější než voda.

Být Evropanem znamená pro většinu z nás také platit eurem. Během světové finanční krize zůstalo euro silné a ochránilo nás před ještě horší nestabilitou. Euro je jednou z hlavních světových měn a přináší obrovské ekonomické výhody, které však často nejsou na první pohled patrné. Díky měnové politice Evropské centrální banky ušetřily země eurozóny v letošním roce na úrocích 50 miliard eur. Těchto uspořených 50 miliard eur by ministři financí mohli a měli investovat do ekonomiky.

Mario Draghi zachovává stabilitu naší měny. A jeho přínos k tvorbě pracovních míst a růstu je větší než přínos mnoha našich členských států.

Ano, my Evropané jsme během historické finanční a dluhové krize strádali. Pravda je však taková, že zatímco schodky veřejných financí činily v roce 2009 v eurozóně průměrně 6,3 %, dnes jsou pod hranicí 2 %.

Za poslední tři roky našlo práci dalších téměř 8 milionů lidí. 1 milion jen v samotném Španělsku, zemi, která se výrazným způsobem zotavuje z krize.

Přál bych si, aby se všechny tyto úspěchy častěji připomínaly – a to všude v Evropě, kde se volení politici ujímají slova.

Protože v naší neúplné Unii neexistuje evropské vedení, které by mohlo nahradit vedení členských států.

Evropské národy musí logiku jednoty bránit. Nikdo jiný to za ně udělat nemůže.

Jen ony.

Můžeme být jednotní, i když jsme rozmanití.

Velké, demokratické národy Evropy nesmí podlehnout vlnám populismu.

Evropa se nesmí krčit před terorismem.

Ne – členské státy musí utvářet Evropu, která ochraňuje. A my, evropské orgány, jim musíme při naplňování tohoto slibu pomáhat.

EVROPA, KTERÁ DÁVÁ PŘÍLEŽITOSTI

Evropská unie by měla nejen zachovat náš evropský způsob života, ale i dávat příležitosti těm, kteří jím žijí.

Musíme usilovat o Evropu, která dává našim občanům i naší ekonomice příležitosti. A stejně jako občané i naše ekonomika se přenesla do digitálního světa.

Digitální technologie a digitální komunikace prostupují všechny aspekty života.

Potřebují jen přístup k vysokorychlostnímu internetu. Musíme být propojení. Naše ekonomika to potřebuje. Lidé to potřebují.

A do propojení musíme investovat teď.

Proto dnes Komise navrhuje reformu evropských telekomunikačních trhů. Chceme vytvořit nový právní rámec, který přiláká a umožní investice do propojení.

Podniky by měly být schopny plánovat své investice v Evropě na příštích 20 let. Protože investice do nových sítí a služeb přinesou v příštích deseti letech nejméně 1,3 milionu nových pracovních míst.

Z propojení by měli mít užitek všichni.

Proto dnes Komise navrhuje, aby byla v Evropské unii do roku 2025 plně spuštěna pátá generace mobilních komunikačních systémů (5G). Díky tomu mohou v EU vzniknout další dva miliony pracovních míst.

Říkám-li, že z propojení by měli mít užitek všichni, myslím tím, že nesmí záležet na tom, kde žijete nebo kolik vyděláváte.

Proto dnes navrhujeme, aby byly každá evropská vesnice a každé evropské město v okolí hlavních center veřejného života do roku 2020 vybaveny bezplatným bezdrátovým přístupem k internetu.

S postupující digitalizací musíme zároveň posílit pozici našich umělců a tvůrců a chránit jejich díla. Umělci a tvůrci jsou našimi korunními klenoty. Vytváření obsahu není koníček. Je to profese. A ta je součástí naší evropské kultury.

Chci, aby novináři, vydavatelé a autoři dostávali za svou práci spravedlivou odměnu, a to bez ohledu na to, zda ji vytvářejí ve studiích nebo v obývacích pokojích, zda je šířena off-line nebo on-line, zda je publikována přes kopírovací stroj nebo na internetu.

Právě to je předmětem reformy evropských pravidel v oblasti autorského práva, kterou dnes navrhujeme.

K posílení pozice naší ekonomiky potřebujeme investovat nejen do propojení, ale i do vytváření pracovních míst.

Proto musí Evropa výrazně investovat do svých mladých lidí, uchazečů o zaměstnání, do svých startupů.

Investiční plán pro Evropu o objemu 315 milionů eur, na kterém jsme se zde v parlamentu před dvanácti měsíci dohodli, již za první rok fungování přinesl – od Lotyšska po Lucembursko – investice ve výši 116 miliard eur.

Více než 200 000 malých firem a startupů v Evropě dostalo úvěr. A přes 100 000 lidí získalo novou práci. Díky novému Evropskému fondu pro strategické investice, který jsem navrhl, moje Komise vypracovala a vy zde v Evropském parlamentu podpořili a přijali v rekordním čase.

A nyní půjdeme ještě dále. Dnes navrhujeme zdvojnásobit jak dobu trvání fondu, tak jeho finanční kapacitu.

S vaší podporou zajistíme, aby náš fond poskytl do roku 2020 investice o celkovém objemu nejméně 500 miliard – půl bilionu – eur. A budeme usilovat o to, abychom do roku 2022 dosáhli 630 miliard eur. S příspěvky členských států můžeme této úrovně samozřejmě dosáhnout ještě rychleji.

Vedle tohoto úsilí o přilákání soukromých investic musíme také vytvořit vhodné investiční prostředí.

Evropské banky jsou díky našim společným evropským snahám v mnohem lepším stavu než před dvěma roky. Evropa své banky potřebuje. Ale ekonomika je téměř zcela závislá na bankovních úvěrech, což není dobré pro finanční stabilitu. Špatné to je pro podnikání, jak jsme viděli během finanční krize. Z toho důvodu je nyní nutné, abychom urychleně pracovali na unii kapitálových trhů. Komise Vám v této souvislosti dnes předkládá konkrétní plán.

Díky unii kapitálových trhů bude náš finanční systém odolnější. Společnosti budou mít snazší a diverzifikovanější přístup k financím. Představte si finský startup, který nemůže dostat půjčku. Momentálně má velmi omezené možnosti. Unie kapitálových trhů nabídne alternativu, nezbytné finanční zdroje, jež pomohou startupům s rozjezdem – neformální investoři (tzv. „business angels“), rizikový kapitál, financování ze strany trhů.

Abych uvedl jeden příklad – před necelým rokem jsme předložili návrh, díky němuž budou banky moci jednodušeji poskytovat půjčky. Tento návrh má potenciál uvolnit dalších až 100 miliard eur pro evropské podniky. Urychleme prosím jeho schválení.

Náš evropský investiční plán fungoval lépe, než kdokoliv v Evropě očekával, a nyní bude mít globální platnost. Po něčem takovém volala řada z Vás i řada členských států.

Dnes zahajujeme ambiciózní investiční plán pro Afriku a okolí, který má potenciál přilákat investice ve výši 44 miliard eur. Pokud se zapojí členské státy, mohla by se částka zvýšit až na 88 miliard eur.

Logika je stejná jako ta, jež fungovala i u vnitřního investičního plánu – veřejné finance budeme používat jako záruku, abychom přiměli veřejné i soukromé investory vytvářet skutečná pracovní místa.

To doplní naši rozvojovou pomoc a pomůže to čelit jedné ze základních příčin migrace. Vzhledem k tomu, že ekonomický růst je v rozvojových zemích na nejnižší úrovni od roku 2003, jde o zásadní věc. Nový plán bude záchranou pro ty, kdo by se jinak, ve snaze najít lepší život, museli vydat na nebezpečnou cestu.

Stejně jako investujeme do podmínek v zahraničí, musíme investovat i do řešení humanitárních krizí doma. A více než cokoliv jiného musíme investovat do našich mladých lidí.

Nemohu a nebudu akceptovat, že Evropa je i nadále světadílem, kde jsou nezaměstnaní mladí lidé.

Nemohu a nebudu akceptovat, že děti tzv. generace Y mohou být po 70 letech první generací, jež bude chudší než její rodiče.

To je samozřejmě úkol především pro vlády jednotlivých členských států. Ale Evropská unie může jejich snahy podporovat. Děláme to pomocí evropského systému záruk pro mladé lidi, který začal fungovat před třemi lety. Moje Komise podpořila účinnost tohoto systému a jeho zahájení. Z programu dosud mohlo těžit přes 9 milionů mladých lidí. To znamená 9 milionů mladých, kteří získali práci, stáž nebo se vyučili díky EU. Nadále budeme podporovat záruky pro mladé lidi v celé Evropě, zlepšovat jejich dovednosti a snažit se dostat do nejpotřebnějších regionů a k nejpotřebnějším mladým lidem.

Děláme to i s programy Erasmus – ty již využilo 5 milionů studentů. Díky Erasmu se mladí lidé stěhují, cestují, pracují, studují a školí v zemích celé EU. A každému třetímu studentovi programu Erasmus Plus bylo ve firmě, kde se školil, nabídnuto pracovní místo.

Udělat toho můžeme více. V Evropě je řada mladých lidí se sociálním cítěním – ti chtějí pro společnost dělat něco, co má smysl, a chtějí pomoci šířit solidární chování. My jim k tomu můžeme vytvořit příležitosti.

Solidarita drží naši Unii pohromadě.

Slovo solidarita se ve Smlouvách, jež všechny členské státy schválily a ratifikovaly, objevuje 16krát.

Živoucím dokladem finanční solidarity je evropský rozpočet.

Když Rusko porušuje mezinárodní právo a dojde na společné uplatňování evropských sankcí, pak je naše solidarita působivá.

Výrazem solidarity je euro.

Výrazným vnějším projevem solidarity je naše rozvojová politika.

A solidaritu začíná rovněž být vidět, když jde o zvládání uprchlické krize. Jsem přesvědčen, že solidarity je potřeba mnohem více. Ale zároveň vím, že solidarita je dobrovolná. Musí vycházet od srdce. Nelze ji vynucovat.

Nejochotněji solidaritu ukazujeme ve stavu nouze.

Když hořely portugalské hory, hasila plameny italská letadla.

Když záplavy v Rumunsku přerušily dodávky elektřiny, rozsvítily světla švédské generátory.

Když do Řecka připluly tisíce uprchlíků, našly přístřeší pod slovenskými stany.

Ve stejném duchu dnes Komise navrhuje zřídit evropské sbory solidarity. Mladí lidé z celé EU by jejich prostřednictvím mohli dobrovolně pomáhat tam, kde to je nejvíc potřeba, a reagovat tak na krizové situace, jako je uprchlická krize nebo nedávná zemětřesení v Itálii.

Chci, aby tyto evropské sbory solidarity vznikly a zahájily činnost do konce roku. A aby se do roku 2020 na jejich činnosti podílelo prvních 100 000 mladých Evropanů.

Tím, že se mladí lidé do evropských sborů solidarity dobrovolně přihlásí, budou moci rozvíjet své dovednosti a získají nejen práci, ale také neocenitelnou lidskou zkušenost.

EVROPA, KTERÁ BRÁNÍ

Evropa, která ochraňuje, je Evropa, která se brání – doma i v cizině.

Musíme se proti terorismu bránit.

Od bombových útoků v Madridu v roce 2004 došlo v Evropě k více než 30 teroristickým útokům – jen ke 14 došlo v uplynulém roce. Ve městech jako je Paříž, Brusel, Nice nebo Ansbach zemřelo přes 600 nevinných osob.

A stejně jako jsme si v zármutku vzájemně byli oporou, tak jednotní musíme být i v naší reakci.

Barbarské činy minulého roku nám opět ukázaly, za co bojujeme – za evropský způsob života. I tváří v tvář těm nejhorším lidem musíme stát za našimi hodnotami, za sebou samými. A my – to jsou demokratické společnosti, společnosti pluralitní, otevřené a tolerantní.

Ale zmíněná tolerance nesmí jít na úkor naší bezpečnosti.

Z toho důvodu moje Komise od prvního dne stavěla bezpečnost na nejvyšší příčku – terorismus je trestným činem a zahraniční bojovníci jsou v celé EU stíháni, ostře jsme zakročili proti používání střelných zbraní a proti financování terorismu, spolupracovali jsme s internetovými společnostmi na zamezení internetové propagandy terorismu a bojovali proti radikalizaci v evropských věznicích a školách.

Ale je třeba udělat ještě více.

Musíme vědět, kdo překračuje naše hranice.

Proto budeme hranice bránit prostřednictvím nové Evropské pohraniční a pobřežní stráže. Tu pouhých devět měsíců po té, co byla navržena Komisí, formálně zřizuje Evropský parlament a Rada. Frontex již má na řeckých hranicích s Tureckem více než 600 terénních pracovníků a přes 100 pracovníků v Bulharsku. Evropské instituce a členské státy by nyní měly velmi úzce spolupracovat na rychlém zřízení této nové agentury. Od října si přeji na vnější hranici Bulharska dalších alespoň 200 příslušníků pohraniční stráže a dalších 50 vozidel.

Naše hranice budeme rovněž bránit pomocí přísných kontrol, jež budou přijaty na konci roku, a to kontrolami všech osob, jež hranice překračují. Při každém vstupu do EU nebo jejím opuštění bude zaznamenán čas, místo a důvod pohybu.

V listopadu navrhneme systém EU pro cestovní informace – automatický systém pro určování, kdo bude smět do Evropy přicestovat. Tak se dozvíme, kdo Evropy jede, ještě před tím, než sem vůbec dorazí.

A takové informace všichni potřebujeme. Kolikrát jsme v uplynulých měsících slyšeli příběhy o tom, že nějaká informace existovala v databázi jedné země, ale ke správnímu orgánu jiné země se nedostala, i když by to bývalo pomohlo?

Bezpečnost hranic ale rovněž znamená, že výměna informací a zpravodajství musí být prioritou. Za tímto účelem posílíme Europol – evropskou agenturu podporující vymáhání vnitrostátního práva – a to tak, že mu umožníme lepší přístup do databází a více zdrojů. Momentálně se oddělení pro boj s terorismem skládá ze 60 zaměstnanců, nemůže tedy poskytovat nezbytnou podporu nepřetržitě.

Evropa, která ochraňuje, zároveň brání naše zájmy za svými hranicemi.

Fakta jsou jasná: svět se zvětšuje. A my se zmenšujeme.

Dnes my, Evropané, představujeme 8 % světové populace – v roce 2050 nás bude jen 5 %. V té době se už ani jedna ze zemí EU nebude nacházet mezi největšími ekonomikami světa. Ale co EU jako celek? Ta se na vedoucích příčkách bude umisťovat i nadále.

Naši nepřátelé by chtěli, abychom se rozdělili.

Naši soupeři by z rozdělení měli prospěch.

Pouze společně jsme a zůstaneme silou, s níž je třeba počítat.

I když je Evropa hrdá na to, že je tzv. měkkou silou globálního významu, nesmíme být naivní. Ve stále nebezpečnějším okolí nestačí být pouze měkkou silou.

Vezměte si kruté boje v Sýrii. Pro Evropu mají okamžité důsledky. V našich městech útočí teroristé, kteří prošli výcvikem Islámského státu. Ale kde je Unie, kde jsou její členské státy, pokud jde o jednání vedoucí k dohodě?

Federica Mogheriniová, naše vysoká představitelka a místopředsedkyně Komise, odvádí vynikající práci. Musí se však stát naší evropskou ministryní zahraničních věcí, jejímž prostřednictvím diplomatické služby jednotlivých členských států, velkých i malých, spojí své síly a znásobí váhu evropského slova při mezinárodních jednáních. Proto vyzývám k přijetí evropské strategie pro Sýrii. Federice by mělo patřit místo u stolu, kde se projednává syrská budoucnost. Evropa by totiž měla mít možnost pomoci znovuvybudovat syrský stát a pluralitní a tolerantní občanskou společnost v této zemi.

Je potřeba, aby Evropa jednala odvážněji. A kde to platí nejvíce, je naše obranná politika.

Evropa už si nemůže dovolit se pouze vézt s vojenskou silou jiných nebo nechat Francii, aby její čest bránila v Mali sama.

Musíme převzít odpovědnost za ochranu svých zájmů a evropského způsobu života.

V minulém desetiletí jsme se účastnili více než 30 civilních a vojenských operací EU od Afriky až po Afghánistán. Bez stálé struktury však nemůžeme jednat efektivně. Naléhavé operace nabírají zpoždění. V případě paralelně probíhajících misí máme pro každou zvláštní velitelství, i když se realizují v téže zemi nebo městě. Je na čase, abychom pro takové operace měli jedno velitelství.

Měli bychom rovněž začít budovat společné vojenské prostředky, které v některých případech budou ve vlastnictví EU. A plně se samozřejmě doplňovaly s NATO.

Jaký to má ekonomický dopad, je nasnadě. Na chybějící spolupráci v oblasti obrany Evropa ročně doplácí v rozmezí mezi 25 miliardami a 100 miliardami eur v závislosti na daných oblastech. Tyto prostředky bychom mohli využít mnohem lépe. .

Tato spolupráce není nic neproveditelného. Už budujeme mnohonárodní flotilu tankovacích letounů. Berme ji tedy jako příklad hodný následování.

Pokud má být evropská obrana silná, je nutné, aby toto evropské odvětví přicházelo s inovacemi. Proto ještě do konce letošního roku představíme návrh Evropského obranného fondu, který by měl výrazně dynamizovat výzkum a inovace v této oblasti.

Lisabonská smlouva nabízí členským státům, které o to projeví zájem, zkombinovat své obranné kapacity a postupovat v rámci stálé strukturované spolupráce. Myslím, že právě nazrál čas k tomu, abychom této možnosti využili. A já doufám, že v Bratislavě, kde se za několik dní sejdeme v 27členném složení, uděláme první politické kroky v tomto směru.

Protože právě pokud budeme v Evropě spolupracovat, budeme schopni se ubránit doma a v zahraničí.

EVROPA, KTERÁ PŘIJÍMÁ ODPOVĚDNOST

Posledním bodem, o kterém chci mluvit, je odpovědnost. Zodpovědnost, kterou máme za budování Evropy, jež nás chrání.

Vyzývám všechny instituce EU a všechny naše členské státy, aby tuto zodpovědnost přijaly.

Musíme přestat s tou obehranou písničkou o tom, že co se podaří, je zásluha členského státu, a co nikoliv, je vina Evropy. Náš společný projekt jinak nepřežije.

Musíme si připomínat, jaký je účel naší Unie. Proto vyzývám každého z 27 vedoucích představitelů, aby na cestě do Bratislavy přemýšlel o třech důvodech, proč potřebujeme Evropskou unii.Tři věci, u nichž převezmou odpovědnost a budou je bránit. A které jsou poté schopni bez okolků zajistit.

Kvůli pomalému plnění již jednou daných slibů stále víc hrozí, že důvěryhodnost Unie bude podkopána. Vezměme například Pařížskou dohodu. My Evropané jsme v čele opatření proti změně klimatu. Právě Evropa sjednala historicky první právně závaznou dohodu o celosvětovém klimatu. A díky Evropě byla vytvořena ambiciózní koalice, která umožnila uzavření Pařížské dohody. Teď však má Evropa problémy postoupit dále a být mezi prvními, kteří naši dohodu ratifikují. Doposud ji ratifikovaly jen Francie, Rakousko a Maďarsko.

Vyzývám všechny členské státy a tento parlament, aby udělaly, co je třeba, a to během příštích týdnů, nikoli měsíců. Měli bychom být rychlejší. Ratifikujme Pařížskou dohodu bez průtahů. Nejedná se o nic neproveditelného. Je to otázka politické vůle. A jde o to, zda si Evropa zachová vliv celosvětovém měřítku.

Odpovědnost musejí převzít také evropské orgány.

Každého člena Komise jsem požádal, aby byl připraven v příštích dvou týdnech projednat stav naší Unie v parlamentech států, které znají nejlépe. Od začátku mého mandátu komisaři navštívili parlamenty členských států více než 350krát. A já chci, aby se tam nyní vydávali ještě častěji. Protože Evropu lze budovat pouze s členskými státy, nikoli proti nim.

Musíme rovněž odpovědně uznat, kdy není na nás, abychom rozhodli. Není namístě, aby v situaci, kdy se země EU nemohou dohodnout, zda povolí či zakážou používání glyfosátu v herbicidech, Komisi Evropský parlament a Rada nutily do rozhodnutí.

Tato pravidla proto změníme – nejsou totiž demokratická.

Komise přebírá odpovědnost, když je politická, a ne technokratická.

Politická Komise je při tom ta, která naslouchá Evropskému parlamentu a naslouchá všem členským státům a naslouchá lidem.

A právě proto, že jim naslouchala, Komise v prvních dvou letech mandátu stáhla 100 návrhů a předložila o 80 % méně iniciativ než v minulých 5 letech a zahájila důkladný přezkum veškeré stávající legislativy. Soustřeďujeme se na ty otázky, kde může Evropa skutečně znamenat přidanou hodnotu a přinést výsledky, jelikož pouze tímto způsobem bude Evropa lepší a důvěryhodnější.

Politický charakter znamená opravit technokratické chyby, pokud k nim dojde. Komise, Evropský parlament a Rada se společně rozhodly zrušit poplatky za roaming. Tento krok jsme slíbili a splníme jej. Nejen v zájmu těch, kteří cestují služebně do zahraničí na dva dny. Nejen pro ty, kteří jezdí na dovolenou za sluncem na dva týdny. Ale pro naše přeshraniční pracovníky. A pro miliony studentů Erasmu, kteří vyjíždějí do zahraničí studovat na jeden nebo dva semestry. Návrh, který byl s dobrým úmyslem vytvořen v létě, jsem proto stáhl. Návrh nebyl technicky špatný. Ale nesplňoval to, co jsme slíbili. S novým, lepším návrhem budete seznámeni příští týden. Používat roaming by mělo být stejné jako používat mobilní telefon ve své zemi.

Díky tomu, že jsme političtí, můžeme také uplatňovat Pakt stability a růstu se zdravým rozumem. Vytvoření paktu bylo ovlivněno teoretickými předpoklady. Jeho uplatňování se pro mnohé stalo doktrínou. A dnes je pakt pro některé dogmatem. Teoreticky by se v případě 60 procent dluhu určité země mělo trestat překročení i o jednu desetinu. Jenže v praxi je třeba se podívat, jaké jsou vlastně příčiny dluhu. Probíhající reformní úsilí bychom se měli snažit podporovat, a nikoli trestat. K tomu potřebujeme odpovědné politiky. Pakt tedy nebudeme ani nyní uplatňovat dogmaticky, nýbrž se zdravým rozumem a flexibilitou, kterou uvážlivě včleníme do příslušných pravidel.

A konečně převzít odpovědnost znamená také předstupovat s ní před voliče. Proto navrhneme změnu absurdního pravidla o tom, že komisaři se musejí vzdát funkce, pokud chtějí kandidovat v evropských volbách. Německá kancléřka nebo předseda české, dánské či estonské vlády přece také neskončí ve funkci, když znovu kandidují ve volbách. Nemělo by to platit ani pro komisaře. Pokud chceme, aby Komise reagovala na reálné potřeby, měli bychom podporovat komisaře v tom, aby byli v nezbytném kontaktu s demokracií. A ne jim v tom bránit.

ZÁVĚR

Vážené poslankyně a vážení poslanci,

jsem stejně mlád jako evropský projekt, kterému bude příští rok, v březnu 2017, 60 let.

Žiju tímto projektem, pracuji pro něj, celý život.

Můj otec věřil v Evropu, protože věřil ve stabilitu, práva pracujících a sociální pokrok.

Protože moc dobře chápal, jak ohromnou má mír v Evropě cenu – a jak je křehký.

Věřím v Evropu, protože můj otec mi předal právě tyto hodnoty.

Jaké hodnoty však předáváme svým dětem nyní? Co jim po nás zůstane? Unie tříštěná nejednotností? Unie, která zapomněla na svou minulost a nemá vizi pro budoucnost?

Naše děti si zaslouží mnohem víc.

Zaslouží si Evropu, která zachová jejich způsob života.

Zaslouží si Evropu, která jim dává příležitosti a která je brání.

Zaslouží si Evropu, která je ochrání.

Nastal čas, abychom všichni – instituce, vlády, občané – převzali odpovědnost za budování Evropy. Společně.