Západ odmítá mír

Minulý týden jsem připomněl, že podle mezinárodního práva je prodávající za prodej zbraní odpovědný i za jejich použití [1]. V důsledku toho, pokud Západ vyzbrojí Ukrajinu, musí se ujistit, že je použije pouze k obraně, a nikdy k útoku na ruské území 2014. V opačném případě se nechtěně pustí do války s Moskvou.

Vždy si totiž dávají pozor, aby se nestaly spoluválčícími stranami. Například nejprve stáhli některé zbraňové systémy z letadel, které slíbili Ukrajině, a teprve poté je dodali. V důsledku toho nemají možnost odpalovat rakety vzduch-země z Ukrajiny na vzdálené cíle uvnitř Ruska. Nakonec si však Ukrajinci mohli sami dodat potřebné vybavení a znovu jím vybavit svá letadla.

Hru na vyzbrojení Ukrajiny, aniž by jí byly poskytnuty prostředky k útoku na Moskvu, nyní zpochybňuje čínská diplomacie. Deník Wall Street Journal informoval o některých aspektech těchto kontaktů, přičemž podstatu čínského postoje zamlčel [2].

Li Chuej, který právě navštívil Kyjev, Varšavu, Berlín, Paříž a Brusel, se postavil na zadní: na základě "Globální bezpečnostní iniciativy" a "Dvanáctibodového plánu pro mír na Ukrajině", zveřejněných čínským ministerstvem zahraničí 24. února, upozornil své partnery, kteří je přijali, že

– Rusko má podle mezinárodního práva právo podniknout svou speciální vojenskou operaci proti ukrajinským "integrálním nacionalistům". Nejenže to není v rozporu s Chartou OSN, ale je to legitimní uplatnění jeho "odpovědnosti za ochranu" ruskojazyčného obyvatelstva.

– Krym, Donbas a východní část Novorossie se legitimně připojily k Ruské federaci na základě referenda. Tito bývalí Ukrajinci byli po staletí zcela jiným národem než dnešní Ukrajinci.

Zdůraznil, že Rusko není bez viny:

– Rusko se musí podřídit rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (tj. vnitřního tribunálu OSN) z 16. března 2022, které mu nařizuje "pozastavit" vojenské operace na Ukrajině, což sice dělalo pomalu, ale nyní ho plní.

Trpělivě vysvětloval, že na vině je do značné míry Západ:

– Za to, že v rozporu se svým podpisem pod Istanbulskou deklarací OBSE (2013) instaloval na východě země sklady zbraní a vojenské základny NATO;

– Za organizaci a podporu státního převratu v roce 2014 proti legitimním ukrajinským orgánům;

– Za neplnění minských dohod, které podepsaly Německo a Francie (2014 a 2015) a které následně ratifikovala Rada bezpečnosti OSN;

– Za to, že přijalo jednostranná donucovací opatření proti Rusku v rozporu s Chartou OSN (1947).

Tím zpochybnil nejen celý západní narativ, ale i způsob, jakým o konfliktu uvažovali jeho protějšky.

Upozornil, že navzdory tomu, co tvrdí, Spojené státy nechtějí, aby Ukrajina zvítězila. Takové vítězství by znamenalo, že malá země je schopna porazit Rusko, zatímco Spojené státy se jí neodvažují postavit. To by bylo jejich nejhorší ponížení.

Především je vnějším pozorovatelům jasné, že účelem zaslání zbraní z druhé ruky na Ukrajinu není porazit Rusko, ale dráždit ho k odhalení svých nových zbraní. Západ ruskou armádu v Sýrii vážně nesledoval, byl příliš zaneprázdněn tím, že nechal džihádisty zničit syrský stát. Když v roce 2018 prezident Vladimir Putin prohlásil, že ovládá hypersonické rakety, laserové zbraně a rakety s jaderným pohonem [3], Západ označil jeho tvrzení za bluf. Nyní vědí, že mluvil pravdu, ale neznají vlastnosti těchto zbraní ani to, zda mají prostředky, jak jim čelit.

V ukrajinském konfliktu projevuje Moskva velkou trpělivost. Raději utrpí ztráty, než aby hrála s otevřenými kartami. Jedinými novými zbraněmi, které byly použity, jsou velitelské rušící systémy NATO (testované v reálných podmínkách v Černém moři již v roce 2014 [4], v Kaliningradu u korejského pobřeží [5]) a na Blízkém východě [6]; a hypersonické střely Kinžál (testované v reálných podmínkách na Ukrajině od března 2022). Ukrajinci tvrdí, že je sestřelili, ale to je zjevně jen nestoudná propaganda. Zatím jsou neporazitelné a Rusko je nyní masově vyrábí. Do podzemních bunkrů pronikly 9. března a 16. května prostě zničily systém Patriot.

Nikdo přesně neví, jaké zbraně má Rusko k dispozici. Všichni si však uvědomují, že se stalo mnohem mocnějším než Spojené státy, jejichž arzenál se od rozpadu SSSR celkově nezlepšil.

Od první dodávky západních zbraní na Ukrajinu Rusko vyjadřovalo soustrast nad tím, že na místě nesehrály žádnou významnou roli, kromě toho, že způsobily ještě větší zkázu a ztráty na životech. Západ je neposlouchá, předem přesvědčen, že veškerá ruská rétorika je jen propaganda. Kdyby se snažili porozumět, dozvěděli by se, že to, co dělají, nemá s jejich zdůvodněním nic společného.

Vraťme se k čínské pozici. Li Chuej se zřejmě nikdy nezmínil o prezidentu Volodymyru Zelenském, kterého Západ povýšil na hrdinu. Zatímco západní sdělení totiž personifikuje všechny aktéry, Číňané to odmítají. Tímto způsobem si zachovávají jasnější představu o silách, které jsou ve hře.

Li Chuej svým partnerům také řekl, že není důvod, aby se přizpůsobovali pozici USA, a že musí být nezávislí. Přesně to jim řekl prezident Vladimir Putin na Mnichovské bezpečnostní konferenci v roce 2007 [7]. Pan Li se jim dokonce odvážil říci, že pokud se potřebují ekonomicky oddělit od Washingtonu, mohou se obrátit na Peking.

Pro Evropany byl tento rozumný projev psychologicky nepřijatelný. Zločiny spáchané Spojenými státy v posledním čtvrtstoletí neuznali a nadále je popírají. Ve skutečnosti nejsou na Washingtonu nijak zvlášť závislí, ale jsou intelektuálně v jeho zajetí.

Na čínské argumenty tedy nereagovali, ale zato nepřekvapivě prohlásili, že se od USA neodpojí, že požadují stažení ruských vojsk z Ukrajiny dříve, než dojde k jakémukoli jednání, a že počítají s tím, že Čína zajistí, aby konflikt nepřerostl v jadernou válku.

Tento poslední refrén ukazuje, že Evropané stále nepochopili ani ruský, ani čínský postoj. Prezident Putin opakovaně vysvětlil, že nebude první, kdo použije strategické jaderné zbraně. Nehrozí tedy, že by se situace vyhrotila. Čína se navíc považuje za vojenského spojence Ruska v případě globální konfrontace, nikoli však v konfliktech, které se jí netýkají, jako je ten na Ukrajině. Ani tam neposílá žádné zbraně. Toto rozlišování mezi strategickými a taktickými spojenci je rysem multipolárního světa, který se Moskva a Peking snaží vybudovat. Neexistuje ani otázka, zda Rusko za sebou vytvoří koalici, která by ho na Ukrajině podpořila.

Nikdo není tak slepý jako ti, kteří nechtějí vidět.