Organizovaná migrace jako válečná zbraň

Tisíce utečenců, a to jak oběti těžkostí občanských válek, tak i ekonomických oportunistů, postupují na Balkáně a dál, protože se snaží dostat do bohatších zemí, jako jsou Německo, Francie a Skandinávie, a to jakýmkoliv způsobem.
Zdálo by se, že proud utečenců má objektivní důvody: Ozbrojené konflikty v Libyi, Sýrii a Iráku trvají již řadu let a situace je stejně turbulentní v Palestině a Afghánistánu. Ani v Tunisu a v Egyptě po událostech Arabského jara není situace příliš optimistická. Málokdo se zmiňuje o situaci v Bahrajnu, kde je opozice brutálně potlačovaná, nebo Jemenu, kde se obětí leteckých útoků staly i vesnické svatby. Situace v těchto zemích není dobrá, ale – není odtud kam utíkat. Je zde i další důležitá věc – v Saúdské Arábii jsou také připraveny utečenecké tábory, ale jak se zdá, nikdo tam nechce. Utečenci dávají přednost Jordánsku a Turecku.

Je nějaký společný důvod pro vehementní snahu utíkat z rodných zemí? Možná bohatí příbuzní, kteří se usadili v Evropské unii? Nebo fámy o sociálním zabezpečení, které jim zaručí pohodlný život? Je nutno říci, že útěk znamená pořádně pašerákům zaplatit, něco mezi 4 až 10 tisíci dolary na to, aby se jedna osoba dostala ze Sýrie nebo Libye do Evropy. I když má taková osoba v zahraničí bohaté příbuzné, poslat do Sýrie peníze bankovním převodem je nemožné. A organizovat uprchlictví na úvěr je příliš rizikové, pokud uvážíme, že část uprchlíků utone ve Středozemním moři.

Kdo tedy poskytuje záruky, které povzbuzují stovky tisíc utečenců, aby opustily svou vlast a zamířily do Evropy?

Pozorovatelé objevili zajímavou věc, která se týká sociálních sítí [1]. Vysvítá z nich, že pobídky na Twitteru, aby utečenci zamířili do Německa, přicházejí hlavně z USA. Jsou však zaangažovány i jiné země – například Írán během egyptských voleb v roce 2009.

O co jde? O praktickou implementaci teoretických strategických úvah. Ty se vyvíjely už dlouhou dobu. Jednou z nich je studie, realizovaná Belferovým centrem pro vědu a mezinárodní záležitosti na Harvardské univerzitě pod názvem „Strategická řízená migrace jako válečná zbraň“, kterou autor použil jako název tohoto článku [2]. Tato studie byla poprvé publikována v roce 2008. Kombinací zjištěných dat a jejich analýzy autor této studie, Kelly Greenhill, poskytuje odpovědi na následující otázky:

Mohou být utečenci zvláštním typem zbraně?
Může být taková zbraň použita za války nebo i v míru?
Jak úspěšné může nasazení této zbraně být?

Greenhill na tyto otázky odpovídá kladně. Je skutečností, že výzkumníci v Belferově centru společně s výzkumníky na jiných katedrách Harvardské univerzity pracovali již řadu let na návrhu strategií pro řízení konfliktů v rámci širších politických studií. Ředitel Belferova centra, Graham Allison, byl v Clintonově administrativě poradcem ministra obrany. Kromě toho se toto centrum věnuje i výzkumům zaměřeným na Rusko.

Spojené státy pouze simulují svoje sympatie s Evropou, která je těžce zasažená uprchlickou vlnou. V nedávném článku Richarda Haasse, šéfa vlivné globalistické organizace Rada pro zahraniční vztahy, která se zabývá evropskou problematikou, není použití „řízení“ ve vztahu k migrační krizi náhodou. V posuzování problémů, kterým Evropa čelí v důsledku přílivu migrantů, Haass poznamenává, že Spojené státy mají jak závazky pomoci Evropské unii, tak i strategické zájmy týkající se Německa i celé Evropy [3]. Přes proklamace „závazku pomáhat“ ovšem ze strany USA nebyla s ohledem na ilegální infiltraci evropských zemí realizována žádná pomoc, co se týče alespoň dočasného řešení imigrace.

Je zde ještě jeden zajímavý fakt. V září Obama podepsal zákon o použití behaviorálních vědeckých postupů ve veřejné správě. Jednou z větví behavioralismu je „popíchnutí“, což není nic jiného než nejposlednější způsob, jak manipulovat s lidmi. V rukách Casse Sunsteina, který nedávno pracoval v Úřadu pro informační záležitosti (Office of Information and Regulatory Affairs) v Obamově vládě, je to viditelné. Spolu se svým britským kolegou, spoluautorem knihy Popíchnutí: Zlepšení rozhodování o zdraví, blahobytu a štěstí, jsou popsány skryté techniky psychologické manipulace v každodenním životě [4]. (Shodou okolností je Sunsteinovou ženou Samantha Powerová, velvyslankyně USA v OSN). Není příliš pochyb že, popichovací technika je používána daleko za hranicemi USA

Nejúčinnější zbraní, a to jak metaforicky, tak reálně, mohou být ti migranti, kteří jsou schopni se usadit jako malé guerillové skupinky na novém teritoriu. Je velmi zajímavé, že USA nejen podporují ty, kteří se jeví jako nejslibnější, ale zajišťují jim utečenecký status a oficiální ochranu americké vlády.

Pokud lze usoudit z nedávno uniklých dokumentů, byla pro americký Kongres připravena speciální zpráva pro finanční rok 2014 ve věci migrace, připravená Ministerstvem domácí bezpečnosti (Pozn. překl.: US obdoba KGB). V ní se konstatuje, že v roce 2014 americké služby pro imigraci a občanství uplatnily 1519 výjimek u jednotlivých žadatelů a udělily jim utečenecký status, pobytový status, rezidenční status a poskytly jim oficiální ochranu vlády USA [5]. Nejzajímavější je, že tito lidé měli spojení s teroristickými skupinami včetně osobní participace v těchto aktivitách.

Seznam zahrnuje staré kamarády Washingtonu z řad kubánských exulantů, militantu z Kosovské osvobozenecké armády (kteří z nějakých důvodů nemohou žít ve svém uměle vytvořeném státu) a mnoho dalších skrytých nebo otevřených spojenců USA. Byli mezi nimi i členové Nacionalistické aliance ze Salvadoru, pravděpodobně ti, kteří kdysi zabíjeli své politické oponenty a nyní se skrývají před spravedlností. (Pozn. překl.: Bastardi, ale naši bastardi). Jsou mezi nimi i bojovníci z „Demokratického hnutí za osvobození Eritrejské Kumamy“ – etničtí separatisti, kteří jsou v opozici proti eritrejské vládě. Také byli mezi těmito osobami členové „Lidové osvobozenecké fronty“ z Etiopie a „Osvobozenecké fronty Oromo“ z téže země.

Seznam zahrnoval i aktivisty z „Barmské národní fronty“ a jejich vojenské složky „Národní armády Chin“ (což se skrývá pod Organizací potlačených národů a lidí UNPRO z Myanmaru. I členové tzv. Karenské národní fronty (rovněž etnické skupiny z Myanmaru a Thajska) dostali okamžitě povolení k pobytu v USA.

Utečenecký statut byl poskytnut i 49 bývalým iráckým občanům z Irácké demokratické strany, Kurdské demokratické strany a Vlastenecké unie Kurdistánu. Seznam 1519 výjimek obsahuje i další členy organizací, které se ve světě zúčastnily ozbrojených konfliktů.

Takže lze jen spekulovat, jaký druh budoucích válek mají v USA na mysli, když zvažují využití migrantů jako zbraně.