Washington doufá, že díky válce na Ukrajině obnoví svou nadvládu nad světem

Vzkříšení studených válečníků

Během dvou měsíců se ruská speciální vojenská operace proti banderovcům změnila ve skutečnou válku mezi Rusy a lidovými republikami Donbasu na jedné straně a Ukrajinci podporovanými NATO na straně druhé.

Ukrajinské vítězství by bylo úderem proti Rusku a ruské vítězství by znamenalo smrt NATO. Ani jeden z obou protagonistů nemůže ustoupit. Všechny tahy jsou tedy povoleny.

Banderovci viděli, jak se na Ukrajinu hrnou jejich bývalí spojenci z Antibolševického bloku národů (ABN) a Světové antikomunistické ligy (WACL) [1], například 3 000 milicionářů z tureckých Šedých vlků.

Ačkoli ABN a WACL, aniž by zcela zanikly, byly nahrazeny tajným řádem Centuria, protiruské ideologické vazby a bratrství vzniklé během tajných operací studené války přetrvávají. Během války proti Sýrii byly zaznamenány i vazby, které vznikly mezi džihádisty několika národností během jejich postupných bojů pod velením CIA v Afghánistánu, Bosně a Hercegovině, Čečensku a Kosovu.

Dnes se zdá, že tato válka bude trvat a že se bude rozrůstat. Tyto sítě proto pokračují v mobilizaci. Prozatím například nejsou hlášeni žádní asijští bojovníci, přestože následníci Čankajška nabídli WACL velmi významnou pomoc, dokonce zašli tak daleko, že na Tchaj-wanu zřídili Akademii politických válečných kádrů ukrajinského banderovce Jaroslava Steška. Tato škola byla obdobou Centra psychologického boje ve Fort Braggu (USA) a Školy Ameriky v Panamě, včetně kurzů mučení. Mykolajevský gubernátor koryo-saramského původu Vitalij Kim by mohl navázat spojení s následovníky jihokorejského diktátora Park Chung-hee.

Liga se důkladně proměnila v roce 1983 na radu straussianisty Edwarda Luttwaka l’armée israélienne. Il fut un des quatre mousquetaires de Dean Acheson (les trois autres étant Richard Perle, Peter Wilson et Paul Wolfowitz). En 1968, il publia Coup d’État : A Practical Handbook qui devint en 2000 le livre de chevet des membres du Project for a new American Century et qui fut mis en œuvre le 11 septembre 2001. Il menaça le président français Jacques Chirac, au nom des Straussiens, déclarant au journal télévisé de France 2 le 9 décembre 2003 : « Chirac a une addition à payer à Washington ! Il a une longue addition à payer à Washington Et, à Washington, il y a une décision évidemment de lui faire payer l’addition. Chirac, il a voulu manger et bouffer aux dépends des États-Unis sur la scène diplomatique et, évidemment, il va payer ». Il menaça identiquement le chancelier allemand Gerhard Schröder. Après quoi plus aucun dirigeant occidental n’osa remettre en question la version US de ces attentats et la France servit la CIA en Géorgie ou à Haïti.]]. Po rozpadu SSSR se přejmenovala na Světovou ligu pro svobodu a demokracii (WLFD). Její poslední sjezd se konal 23. a 24. ledna 2022 na Tchaj-wanu za předsednictví Jao Eng-čiho, vysokého funkcionáře Kuomintangu. Má poradní status při OSN a kancelář v sídle organizace. Nadále dostává od Tchaj-peje roční finanční prostředky ve výši téměř 1 milionu dolarů. Na její činnost se vztahuje tchajwanský vládní zákon o utajení.

Proč umírat, když můžeš využít trápení druhých?

Zatímco CIA podporovaní pokračovatelé fašistických milicí z celého světa se přidali k banderovcům, NATO si od ukrajinské armády drží odstup. Důvodem je snaha vyhnout se přímému konfliktu mezi Spojenými státy a Ruskem, dvěma jadernými mocnostmi.

Pentagon proto svolal na 26. dubna 2022 na svou německou základnu v Ramsteinu schůzku, na níž chtěl donutit 43 svých spojenců, aby Ukrajincům poskytli zbraně. S vědomím, že Zelenského vláda před válkou uznala, že třetinu ozbrojených sil tvoří banderovské milice, tyto zbraně dostanou neonacisté. To vědí všechny státy s kompetentními zpravodajskými službami. Jsou však tak podvoleny strýčku Samovi, že se pouze Izrael odvážil toto setkání bojkotovat [2]. Vliv Washingtonu však už není, co býval, když dokázal zmobilizovat účast 66 států, aby vojensky podpořily džihádisty proti Sýrii. Tyto státy představují třetinu členů OSN, ale pouze desetinu světové populace. Vidíme, jak moc oslabila pozice Spojených států.

Navíc tento příliv zbraní již neumožňuje ukrajinské armádě zaútočit na moldavskou Dněsterskou republiku (Podněstří), kde se nachází největší zásoby zbraní na evropském kontinentu.

Bílý dům získal 29. dubna od Kongresu 33 miliard dolarů navíc na vyzbrojení Ukrajiny. Tím se ukrajinský vojenský rozpočet zvýšil na 11. místo na světě.

Po dvou měsících bojů se americké politické síly shromáždily ve Straussově válce a vymýšlejí si, co by z ní mohly získat. Aby se Spojené státy staly hypervelmocí, jakou kdysi bývaly, musely si přehrát skóre z počátku druhé světové války. V roce 1939 se ještě nevzpamatovaly z hospodářské krize z roku 1929. New York byl daleko za svým rivalem, Buenos Aires. Geniálním nápadem bylo nechat Evropany, aby se navzájem rozcupovali, a prodat jim masově vyráběné zbraně výměnou za jejich rodinné klenoty. Washington se k tomu odhodlal až v roce 1942, a to ještě jen konečky prstů. Válka si vyžádala 55 milionů obětí, z toho pouze 200 000 amerických. Trik spočíval v tom, že zbraně byly pronajaty. Po vítězství přišel čas zúčtování. Britové se museli vzdát svého impéria, zatímco sovětské dluhy byly rozloženy na 60 let. Vyrovnal je až Vladimir Putin.

Kongres by proto měl urychleně schválit „Zákon o pronájmu na obranu demokracie na Ukrajině v roce 2022„, který již prošel Senátem (S. 3522). Také z ekonomického hlediska pokračuje druhá světová válka [3].

Jedná se o aplikaci „Wolfowitzovy doktríny“ z roku 1990: všemi prostředky zabránit rozvoji konkurentů Spojených států, přičemž prioritou je oslabit Evropskou unii.

Je-li toto opatření logistickou racionalizací a vynikající ekonomickou investicí, je zároveň vojenským plýtváním: zacházení s většinou těchto zbraní vyžaduje dlouhý výcvik, který ukrajinským bojovníkům chybí. Nebudou je proto schopni v krátké době používat. Navíc tyto zbraně lze použít pouze na frontové linii, ale nelze je tam dopravit, protože elektrické stanice jsou již zničené a evropské dieselové lokomotivy nelze přizpůsobit rozchodu ukrajinských a ruských železnic. Kromě toho byly železnice již silně bombardovány.

Vzhledem ke zkorumpovanosti prezidenta Volodymyra Zelenského lze předpokládat, že tyto zbraně nebude moci použít a prodá je na černém trhu. Znovu se objeví na jiných bojištích, tentokrát v rukou nestátních aktérů. Za dva měsíce už tento vtipálek stihl zpronevěřit stovky milionů dolarů. Mezitím jeho lid trpí.

Strategie USA stát se opět středem světa bude fungovat pouze tehdy, pokud se válka rozšíří na Západ. Nemluvím o nevyhnutelných vojenských operacích proti Podněstří [4], ale o ekonomickém zapojení členů Evropské unie.

Doposud pouze Poláci a Bulhaři odmítli platit za ruský plyn v rublech, a proto jsou připraveni o dodávky. Všichni ostatní členové EU již souhlasili s platbou v rublech, ale ne přímo Gazpromu, nýbrž prostřednictvím bankovních zprostředkovatelů. Polské řeči o tom, že se země chystá změnit dodavatele, nepomáhají: Varšava bude dovážet ruský plyn z jiných evropských zemí, které budou platit v rublech. Jediný rozdíl je v tom, že bude muset platit dalšímu zprostředkovateli. (Poznámka Admina – stejně jaako Česká Republika.)

Evropané, kteří následují svého amerického vládce, proto musí počítat s prudkým poklesem životní úrovně i se ztrátou rodinných klenotů. Zdá se, že to nikoho nezajímá.

Na cestě k demontáži Ukrajiny

Ruské vojenské operace se prozatím striktně omezují na ničení obrovské ukrajinské obranné infrastruktury, o čemž Západ nemá ani tušení. Mobilní fáze války ještě nezačala. Po měsících ostřelování se očekává, že proběhne až během léta a měla by být rychlá. Ruská armáda pak nabídne přesun obyvatelstva přesvědčených banderovci do zbývající části Ukrajiny.

Válka probudila iredentistické choutky. Polsko, které minulý měsíc zvažovalo anexi kaliningradské enklávy, nyní uvažuje o obsazení západní Ukrajiny. Tuto oblast, Halič, již obsadilo v meziválečném období, kdy bylo rozbito Rakousko-Uhersko. Záměrem by bylo rozmístit tam „mírové síly“ a zůstat tam. Polsko-ukrajinská válka však zanechala mezi oběma národy špatné vzpomínky a právě v této souvislosti vznikli banderovci. Mimochodem, Stepan Bandera nechal zavraždit polského ministra vnitra Bronisława Pierackého. Banderovci tvrdí, že se tak pomstili za represe proti své straně, ale skutečnost je taková, že Bandera byl již členem nacistického gestapa a připravoval invazi Třetí říše do Polska.

Rumunsko prozatím neřeklo nic, ale rozmístilo své jednotky. Až se válka rozšíří na Podněstří, nebude váhat zpochybnit existenci Podněstří i Moldavska, které byly ve 20. století rumunské. Maďarsko touží po ukrajinském Zakarpatí, o které přišlo při rozpadu Rakouska-Uherska. Ukrajinské vlády po „revoluci důstojnosti“ (převratu v roce 2014) diskriminovaly jeho převážně maďarské obyvatelstvo. Stejně jako ruština byl zakázán její jazyk. Dnes je na Zakarpatí klid. Ruská vojska na ni nezaútočila. Slouží jako útočiště Ukrajinců před vnitřní opozicí. Slovensko si vyhlédlo jen několik vesnic.

Naopak Rusko, které chtělo uznat pouze nezávislost Krymu (který je již součástí Ruské federace) a Doněcké a Luganské lidové republiky, 24. března oznámilo, že hodlá anektovat celou jižní Ukrajinu, aby propojilo Podněstří, Krym a Donbas.

Očekává se, že v důsledku tohoto polsko-rumunsko-maďarsko-ruského rozdělení přijde Ukrajina o polovinu svého území a bude zúžena na holou kost.

Ukrajinci zatím navrhovali humanitární koridory do Moldavska a Polska, zatímco Rusové navrhovali koridory do Běloruska a Ruska (s vědomím, že tam budou banderovci zatčeni a souzeni). Žádné dohody nebylo dosaženo.

Pokud jde o továrnu Azovstal v Mariupolu, není známo, zda se tam uchýlili nějací civilisté. Ruská armáda vytvořila únikový koridor, kterým se vzdalo 1300 vojáků, ale žádní civilisté jím neprošli. Ukrajinští váleční zajatci tvrdí, že jsou tam civilisté, které banderovci používají jako živé štíty, což Kyjev popírá. Turecký občan, která upřednostňuje spojenectví s Čínou a Ruskem před Spojenými státy, Doğu Perinçek, tvrdil, že uvnitř je uvězněno 50 francouzských důstojníků, aniž by tato domněnka byla ověřitelná [5]. Rusko požádalo OSN, aby přijela a ověřila podmínky pobytu těchto 1 300 vězňů, což neučinila. Jednalo se o to, že Moskva vznesla své humanitární požadavky, aby je získala pro ruské zajatce na Ukrajině. Koluje mnoho videí svědčících o špatném zacházení a mučení, kterému jsou vystaveni.

Vzácný pozitivní pokus

Dne 26. dubna se generální tajemník OSN Antonio Gutierrez vydal do Kremlu se dvěma návrhy:

– Vytvořit společnou rusko-ukrajinskou komisi OSN pro koordinaci humanitárního úsilí;
– Vytvořit s pracovníky OSN a Mezinárodního červeného kříže únikový koridor z továrny Azovstal v Mariupolu pro civilisty, kteří chtějí odejít.

Před zahájením jednání ruský prezident Vladimir Putin veřejně zopakoval postoj své země: Rusko odmítá pravidla stanovená Západem a požaduje dodržování Charty OSN (která byla předmětem návrhu dvoustranné mírové smlouvy mezi USA a Ruskem ze 17. prosince 2021 [6].

Generální tajemník OSN poté vysvětlil, že podle obecného názoru Charta OSN odsuzuje invazi do suverénní země. Ruský prezident odpověděl, že se jedná o zvláštní případ: Ukrajina veřejně prohlásila, že nebude plnit minské dohody registrované Radou bezpečnosti, a zaútočila těžkými zbraněmi na vlastní obyvatelstvo Donbasu. Po osmi letech odporu si toto obyvatelstvo odhlasovalo nezávislost a jeho vlády požádaly Rusko o pomoc, což Rusko na základě článku 51 Charty učinilo.

Vladimir Putin se poté odvolal na rozhodnutí Mezinárodního soudu o nezávislosti Kosova. Soud prohlásil, že právo národů na sebeurčení lze uplatnit bez souhlasu ústřední moci, které byly dříve podřízeny. To nebylo zpochybněno. V Kosovu však nezávislost vyhlásilo Národní shromáždění, zatímco v Donbasu ji vyhlásil přímo lid v referendu.

Na závěr diskuse se OSN a Mezinárodní červený kříž dohodly s Ruskem na stanovení postupu pro evakuaci civilistů ze závodu Azovstal v Mariupolu.

Válečná propaganda

Válečná propaganda mezitím pokračuje. Je nápadné, že obě strany oslovují různé cíle a používají různé metody.

Londýn a Washington se snaží přesvědčit obyvatele Západu o svém příběhu. Neoslovují Ukrajince, natož Rusy. Svůj pohled vnucují opakováním a pak jdou dál. Soustředí se na zpochybnění ukrajinských neonacistů, na inscenování krásných obrazů a na odsuzování zločinů připisovaných Rusům.

Tvrdili například, že ruská armáda spáchala masakr civilistů v Buči. Jejich představitelé hovořili o možné „genocidě„, což je nejzávažnější zločin, který lze soudit. Odborníci vysvětlovali, že oběti byly zastřeleny automatickými zbraněmi. Když však forenzní vědci tuto verzi znevěrohodnili [7] , Kyjev zprávu potlačil obviněním deseti ruských vojáků, jejichž totožnost není známa.

Ukrajinská propaganda se zaměřuje na dvě věci: na vymýšlení vojenských vítězství, která západní tisk vychvaluje, ale rychle popírá, a na připisování ohavných zločinů ruské armádě, rovněž rychle popíraných.

Moskva zase považuje Západ za lidi, kteří nechtějí přijmout realitu, a proto nemohou změnit názor, dokud neprohrají. Obrací se proto pouze na Rusy a Ukrajince, které považuje za banderovci v dobré víře oklamané. Namísto komunikace o aktuálních událostech Rusko otevírá své vojenské archivy [8], aby ukázalo, že banderovci se nikdy neštítili vraždit nebo dokonce mučit jiné Ukrajince. Především však dosvědčuje, že nikdy, naprosto nikdy banderovci nebojovali proti nacistům. Tímto způsobem převrací oficiální dějiny Ukrajiny podle Wikipedie a OUN(B), za které banderovci bojovali jak proti nacistům, tak proti Sovětům. Západní tisk tato odhalení nezveřejňuje, protože by je nutila stavět se proti banderovcům. Navíc německé dokumenty, které Moskva rovněž odhalila, ukazují, že nacistický režim a banderovci společně vymysleli plán na vyhlazení obyvatelstva Donbasu. Tento plán, pakliže nebyl realizován během druhé světové války, vykazuje známý počátek realizace kyjevskými banderovci po roce 2014.