Thierry Meyssan byl dlouhá léta poradcem francouzské vlády pro Blízký východ a osobně zažil začátek barevné revoluce proti prezidentovi Asadovi v Sýrii. V rozhovoru s novinářkou Monikou Berchvokovou podal svůj názor na celkový rámec další války v Gaze.

Monika Berchvoková: Pro vás je teze o překvapivém útoku 7. října těžko uvěřitelná. Jaké nesrovnalosti vás nutí přemýšlet o scénáři podobnému 11. září?

Thierry Meyssan: Koaliční vláda Benjamina Netanjahua byla upozorněna zprávou vojenských zpravodajských služeb o rok dříve, což uvádí The New York Times. Premiér nereagoval. Když ho letos v létě jeho ministr obrany vyzval k objednání v Radě ministrů, odvolal ho, jak odhalil deník Haaretz. Pod tlakem své strany ho však brzy poté vrátil do funkce. Následně se na jeho stole hromadily další zprávy. Mezi nimi je jedna z informací, kterou vrátil svému autorovi jako nepříliš věrohodnou a která mu byla zaslána zpět ještě dvakrát s úvody od různých zpravodajských důstojníků. Dále dostal dvě zprávy CIA a pak přišel ještě jeden krok od jednoho z jeho osobních přátel, ředitele institutu MEMRI. A jako by to nestačilo, ještě přišel přímý telefonát egyptského ministra rozvědky.

Premiér nejenže nic neudělal, ale jednal tak, aby tento útok usnadnil: převzal iniciativu k demobilizaci pohraniční stráže, aby nikdo nemohl zasáhnout, když útok začal. Všimněte si, že mám stejné čtení událostí jako papež František: během svého vánočního poselství svatý otec dvakrát popsal válku v Gaze jako „šílenství bez výmluv“. Krátce poté však zmínil „ohavný útok ze 7. října“, což znamená, že si nemyslel, že izraelská válka byla reakcí na tento útok. Poté požadoval zastavení bojů a vyřešení Palestinské otázky.

MB: Takže uvnitř izraelské vlády mělo dojít k tak významnému rozdělení? Co sledoval klan Netanjahua touto operací?

TM: V měsících před útokem palestinského odboje byl Izrael dějištěm státního převratu. Tato země nemá ústavu, ale základní zákony. Regulují rovnováhu sil tím, že svěřují soudnictví schopnost neutralizovat soupeření mezi vládou a Knesetem. Na popud fóra Právo a svoboda, (Law and Liberty Forum) financovaného americko-izraelským straussovcem Elliottem Abramsem, kterému předsedá Simtcha Rothman, právní výbor Knesetu začal provádět demontáž izraelských státních institucí. Během léta se začaly demonstrace občanské společnosti, ale nic nepomohlo. Netanjahuův tým upravil pravidla pro přijímání zákonů, odstranil klauzuli o „přiměřenosti“ v soudních rozhodnutích, posílil pravomoc jmenování předsedy vlády a oslabil roli právních poradců ministerstev. Základní zákon o lidské důstojnosti a svobodě se nakonec stal jednoduchým nařízením. Rasismus se stal názorem jako každý jiný. A ultra-ortodoxní Židé se mohli těšit různými dotacemi a výsadami. Izrael dnes není vůbec stejná země jako před šesti měsíci.

MB: Izraelská občanská společnost je rozdělená a zdá se, že jí dochází dech. Myslíte si, že sionistický model je mrtvý?

TM: Sionismus je ideologie z minulého století. Jde o židovský nacionalismus ve službách Britského impéria. Po staletí se Židé stavili proti tomuto nacionalismu, až z něj Theodor Hertzl učinil ideál pro některé z nich.

MB: Situace v Gaze se mění v etnické čistky. Je izraelská armáda schopna převzít úplnou kontrolu nad tímto územím a může provést úplnou čistku původních obyvatel?

TM: Myšlenka etnických čistek není nová. Má kořeny v postojích ukrajinského Vladimira Jabotinského, jehož pokračovateli v Izraeli byli Menahem Begin, Jicchak Šamir a Netanjahuova rodina, a další byli v USA, jako Leo Strauss a Elliott Abrams. Tato skupina židovských suprematistů tvrdí, že Palestina je „zemí bez národa, pro národ bez země“. Za těchto podmínek autochtonní Palestinci neexistují. Musí odejít, nebo budou zmasakrováni. Pokud vím, dnes je to jediná skupina na světě, která veřejně obhajuje genocidu.

MB: Na palestinské straně se zdá, že Hamás je také rozdělen mezi dvě antagonistické tendence…

TM: Hamas je palestinská pobočka Muslimského bratrstva. Jeho název je zkratkou pro „Islámské hnutí odporu“, což odpovídá arabskému slovu „zápal“ (překl.: viz židovská skupina zélóti). Jeho ideologie nemá nic společného s osvobozením Palestiny, ale se založením chalífátu. Jeho slogan zní: „Bůh je jeho cíl, Prorok je jeho vzor, Korán jeho ústava: džihád je jeho cesta a smrt pro lásku Boží je jeho nejvyšší vůle“. Od svého vzniku těžila z veškeré pomoci Netanjahuovy rodiny, která v ní viděla alternativu k sekulárnímu Fatáhu Jásira Arafata. Princ z Walesu a současný Karel III byl jedním z ochránců bratrstva. Barack Obama dosadil styčného důstojníka Bratrstva do Rady národní bezpečnosti USA. Vůdce bratrstva byl dokonce přijat v Bílém domě v červnu 2013.

Vzhledem k neúspěchu Muslimského bratrstva během takzvaného „Arabského jara“ se však frakce Hamásu od Bratrstva distancovala. Takže už neexistuje jeden Hamás, ale dva. Historický Hamás řídí Mahmúd Al-Zahar, šéf Bratrstva v Gaze. Ten dává rozkazy miliardáři Cháled Mechálovi v Kataru a Jahíjijovi Sinwárovi v Gaze (překl.: vojenský velitel v Gaze, 20 let vězněn v Izraeli). A druhou pobočku Hamásu, která se připojila k palestinskému odboji, tu vede Chálil Haja.

Toto rozdělení Hamásu není pokryto západními médii, ale pouze některými arabskými médii. Prezident Bašár Asad se v říjnu 2022 smířil s Chálilem Hajou, ale odmítl přijmout Cháleda Mechála. V jeho očích a v mých, předseda vlády Gazy, Ismail Haníjeh, organizoval v roce 2012 útok Jarmouk, což je město palestinských uprchlíků v Sýrii. V té době vstoupili bojovníci Hamásu a Al-Káidy do města, aby odstranili „Boží nepřátele“. Byli pod dohledem důstojníků izraelského Mossadu a šli do sídel kádrů PFLP, které zavraždili. Mezi nimi byl i jeden můj přítel. Prezident Bašár Asad právě před několika dny přednesl projev proti této části Hamásu a za ty, kdo se připojili k palestinskému odporu.

MB: Co pro vás znamená autentický palestinský odpor?

TM: Palestinský odpor nemá nic společného s tmářstvím Muslimského bratrstva, ani s oportunismem miliardářů Hamásu. Je to národně osvobozenecké hnutí tváří v tvář kolonialismu židovských rasistů.

MB: Můžete se vrátit k historii bratrstva Muslimského bratrstva. Snaží se tato tajná společnost dostat zpět do hry po porážkách v Sýrii a Egyptě?

TM: Bratrstvo bylo založeno v roce 1928 Hassanem el-Bannou v Egyptě. Část své poslední knihy jsem věnoval její mezinárodní historii (Before Our Very Eyes, Fake Wars and Big Lies: From 9/11 to Donald Trump). Nebyl jsem však schopen objasnit celou šíři podpory, kterou Bratrstvo dostalo na počátku. Pak se po Druhé světové válce stalo nástrojem ve službách britské MI6 a brzy nato i americké CIA. Vzniklo v ní oddělení pro „speciální úkoly“, který se specializovalo na politické atentáty v Egyptě. Egyptský svobodný zednář Sájed Kutob se stal teoretikem džihádu. Organizace Bratrstva byla zkopírována podle organizace United Grand Lodge Of England. Bratrstvo se rozšířilo do Pákistánu se zetěm Al-Banny, Saídem Ramadánem, otcem Tarika Ramadana a filozofem Sajídem Abulem Al Maududím.

Následně Ramadán odešel pracovat do Mnichova pro CIA, kdy byl v Rádiu Svobodná Evropa, po boku ukrajinského Štěpána Bandery, velkého zabijáka Židů. Bratrstvo zahájilo svou vojenskou akci během války v severním Jemenu v 60. letech proti arabským nacionalistům Gamala Abdela Násira.

Ale pod vedením Zbigniewa Brzezinského se Bratrstvo stalo nepostradatelným aktérem americké strategie v Afghánistánu. Ten postavil generála Zia-ul-Haka z Bratrstva k moci v Pákistánu a zahájil v Afghánistánu proti Sovětům odboj pod vedením džihádistického miliardáře ze Saúdské Arabie, který se jmenoval Usáma Bin Ládin. Během tohoto období Saúdská Arábie použila světovou Islámskou ligu k vyzbrojení bratrstva s větším rozpočtem, než je rozpočet věnovaný vlastní národní armádě.

Bratrstvo se marně snažilo chopit se moci v několika státech, zejména v Sýrii operací v městě Hamá. Zapojilo se do války v Bosně a Hercegovině, kde vytvořilo Arabskou legii. Usáma Bin Ládin se stal vojenským poradcem prezidenta Alija Izetbegoviče. Americký straussovec Richard Perle se stal jeho diplomatickým poradcem a Francouz Bernard-Henri Lévy byl poradce pro komunikaci.

Bratrstva se vyznamenalo svými pobočkami jako byla Al-Kájda a Islámský stát. Tyto džihádistické organizace, ve všech ohledech srovnatelné s historickým Hamásem, byly použity CIA a Pentagonem, zejména v Alžírsku, Iráku, Libyi, Sýrii, Egyptě a Tunisku, aby zlomily odpor arabských zemí.

Francie, která poskytla azyl vůdcům Bratrstva během Studené války, s nimi bojovala spojenectvím mezi Françoisem Mitterrandem a Charlesem Pasquou. Uvědomila si, že ozbrojená islámská skupina (GIA) byla jen britským manévrem, který ji měl dostat pryč z Maghrebu. Dnes však nikdo nechápe, že Bratrstvo je pouze nástrojem manipulace s masami. Naši vůdci, od Emmanuela Macrona po Jeana-Luca Mélenchona, se nechali zmást jeho vnější podobou, kterou berou za bernou minci. Považují Bratrstvo za náboženskou organizaci, což vůbec není.

MB: Katar hraje hodně temnou hru. Jaké je jeho místo v celé aféře?

TM: Na začátku se Katar postavil jako neutrální mocnost a dodal nepřímou podporu. Mnozí však vyjádřili znepokojení nad tím, že hostí politické křídlo Hamásu, že někteří z nich jsou osobními přáteli emíra a že platí představitele Hamásu v Gaze. Katar odpověděl, že to všechno dělá na žádost Spojených států, stejně jako to dělal pro Talibán.

Ve skutečnosti poté, co Abdel Fattah al-Sísí svrhl diktaturu Mohameda Mursího, na žádost egyptského lidu, jehož 40 milionů občanů proti Bratrstvu vystoupilo, informoval Saúdskou Arábii, že Bratrstvo připravuje puč proti králi Salmánovi. Bratrstvo, které bylo roky hýčkáno, se najednou stalo nepřítelem království. Katar poté veřejně převzal svou roli kmotra islamismu, zatímco korunní princ MBS se pokusil otevřít svou zemi.

Když Donald Trump v Rijádu v roce 2017 přednesl svůj projev proti terorismu, Saúdská Arábie varovala Katar, aby okamžitě ukončil vztahy s Bratrstvem a jeho milicemi, Al-Kájdou a Islámským státem. To byla velká krize v Perském zálivu. V těchto dnech se věci vyjasnily: Emir Al-Thání poslal jednoho ze svých ministrů, Lolwaha Al-Chatera, do Tel Avivu. Účastnil se izraelské válečné rady, aby vyřešil potíže s dohodou o propuštění rukojmí. Nechápal však, že válečný kabinet zahrnoval odpůrce diktatury Benjamina Netanjahua, včetně generála Bennyho Gantze. Emír se ukázal takový, jaký je: není neutrální vyjednavač, ale autorita schopná rozhodovat jménem Hamásu. Proto na konci tohoto setkání Joshua Zarka, zástupce generálního ředitele pro strategické záležitosti ministerstva zahraničních věcí, prohlásil, že Izrael „vyřídí své účty s Katarem“, jakmile dokončí svou roli prostředníka. V rámci válečného kabinetu si opozice vůči Netanjahuovi začala klást otázku, zda to všechno, převrat letos v létě a útok ze 7. října, nebyl inscenací Bidenovy administrativy.

MB: Takže Spojené státy se dostaly znovu do hry. Jaká tedy byla Bidenova strategie v regionu?

TM: Joe Biden už nemá všech pět pohromadě. Ve Spojených státech existuje dokonce týdenní televizní program o jeho zdravotních problémech a jeho intelektuálních výpadcích. V jeho stínu malá skupina oživila strategii George W. Bushe a Baracka Obamy: zničit všechny politické struktury „rozšířeného Středního východu“ s výjimkou izraelských. To se děje v Libyi, Súdánu, Gaze a pokračuje v Jemenu.

Bidenova administrativa ujišťuje, že chce masakr v Gaze zastavit, ale pokračuje ve svých dodávkách granátů a bomb tak, aby pokračoval. Předstírá, že chce zachovat svobodu pohybu v Rudém moři, ale vytváří mezinárodní koalici proti Ansarovi Alláhovi, kterého mylně popisuje jako antisemitského a kterého nazývá „lupičem Hutíovského klanu“. Washington právě zrušil podpis mírové smlouvy v Jemenu udělaný pod záštitou OSN. USA oživují válku, která již skončila.

MB: S ohledem na tento chaos, jaká je Trumpova role v geopolitice Blízkého východu? Jeho návrat by mohl přinést nějakou cestu, jak ven z tohoto konfliktu?

TM: Donald Trump je politické UFO. Tvrdí, že je inspirován bývalým prezidentem Andrewem Jacksonem (1829-1837) a že nemá žádný vztah k republikánským a demokratickým ideologiím. Jeho prvním rozhodnutím, když dorazil do Bílého domu, bylo zbavit ředitele CIA jeho místa v Radě národní bezpečnosti. To způsobilo jeho první potíže a nucenou rezignaci generála Mika Flynna. Donald Trump chtěl řešit mezinárodní problémy prostřednictvím obchodu, a ne prostřednictvím zbraní. Můžeme se domnívat, že se jedná o iluzorní cestu, ale je jediným americkým prezidentem, který nikdy nezačal válku. Náhle přerušil používání teroristických zástupců Washingtonu, zejména Al-Kájdy a Islámského státu. Zpochybnil roli NATO, což je vojenská aliance, jejímž cílem je slovy svého prvního generálního tajemníka „udržet Američany uvnitř, Rusy venku a Němce pod velením USA“.

Kdyby byl Trump u moci, pomohl by většině izraelských občanů zbavit se tzv. „revizionistických sionistů“, tedy skupiny Benjamina Netanjahua; pokračoval by v provádění Abrahámovských dohod a ukončil by západní podporu bratrství Muslimského bratrstva; pomohl by většině Ukrajinců zbavit se Volodymyra Zelenského a uzavřít mír s Ruskem. Donald Trump však dosud nebyl zvolen; současný tým u moci se ho nyní snaží přinutit, aby se vzdal svého programu, a tím se dostal do Bílého domu.

MB: Je z dlouhodobého hlediska Západ ztělesněný americko-sionistickou osou odsouzen k zániku?

TM: Popisujete to jako „americko-sionistickou“ skupinu, která v současné době vede politický Západ. Je to jeden možný způsob, jak se na věci dívat. Myslím si však, že to není spojeno se státní mocí jako takovou. Ukazuje se, že tito lidé jsou u moci ve Spojených státech a v Izraeli, ale mohli by být u moci i jinde. Stále o sobě tvrdí, že jsou židovskými nacionalisty, ale to není celá pravda. Tito lidé jsou supremacisté. Odmítají rovnost mezi lidskými osobami a považují za nicotnost masakry lidí. Pro ně platí, že „omeletu nelze dělat bez rozbití vajec“. Právě tento způsob myšlení způsobil Druhou světovou válku a gigantické masakry civilistů.

Dnes si mnoho světových vůdců uvědomuje, že tito supremacisté se neliší od nacistů a přinášejí stejné hrůzy. Třetí svět je nyní vzdělaný a je členem OSN. Už nemůže vystát řádění těchto lidí. Rusko usiluje o obnovení mezinárodního práva, které car Mikuláš II. vytvořil s francouzským laureátem Nobelovy ceny Leonem Bourgeoisem na Haagské konferenci v roce 1899. Čína usiluje o spravedlnost a už nebude tolerovat „nerovné smlouvy“.

Zdá se mi, že tento systém správy je již mrtvý. Na OSN byla každoroční rezoluce požadující ukončení blokády Kuby přijata 197 státy proti 2 (Spojené státy a Izrael). Rezoluci o okamžitém a trvalém příměří v Gaze přijalo 153 států, to je o něco méně, ale sázky jsou mnohem vyšší. V každém případě můžeme jasně vidět, že se proti politice těchto lidí je již většina světa. Když se hráz protrhne a my budeme pod ní, tak se politický Západ zhroutí. Rozhodně se musíme vzdálit od tohoto Titaniku, než se potopí.

Thierry Meyssan