Kongresová zpráva o mučení dokazuje, že Al-Kajda do útoků 11. září zapletena nebyla

Dianne Feinstein, předsedkyně Senátního výboru pro rozvědku, 9. prosince 2014 uvolnila výňatek ze své tajné zprávy o tajném mučícím programu CIA [1].

Předložení zprávy

Odtajněná část tvoří pouhou dvanáctinu původní zprávy.

Samotná zpráva se nezabývá rozsáhlým systémem transportu a izolace, který americké námořnictvo zavedlo během funkčních období prezidenta George W. Bushe; programem, který vedl k celosvětovému unášení a izolování více než 80,000 lidí na palubě 17 lodí s plochým dnem v mezinárodních vodách (jde o tyto lodě: USS Bataan, USS Peleliu, USS Ashland, USNS Stockham, USNS Watson, USNS Watkins, USNS Sister, USNS Charlton, USNS Pomeroy, USNS Red Cloud, USNS Soderman, USNS Dahl, MV PFC William B. Baugh, Alex Bonnyman MV, MV Franklin J. Phillips, MV Huage Louis J. Jr., James Anderson Jr. MV). Stojí za to se věnovat 119 případům lidských pokusných králíků, vystavených psychologickým experimentům na Guantanamu v a padesáti tajných věznicích od r. 2002 do konce roku 2009, tedy ještě rok po zvolení Baracka Obamy.

Výňatky ze zprávy neuvádí kritéria, podle kterých byli lidští pokusní králíci vybíráni. Pouze uvádí, že každý vězeň uvedl následující, zatímco naznačují, že tato přiznání nebyla vynucená, ale dobrovolná. Jinými slovy, CIA se snažila ospravedlnit svoji volbu tím, že to veřejně odsoudila.

V původní zprávě byla jména agentů a kontraktorů CIA zapojených do programu nahrazena pseudonymy. Navíc byly odtajněné výňatky široce zcenzurovány, hlavně aby se zatajila jména zahraniční kompliců CIA.

Obsah zprávy

Přečetl jsem všech 525 stran výňatků veřejné zprávy. Nicméně jsem z toho nevytěžil zdaleka všechny informace, neboť pro interpretaci zcenzurovaných stránek je třeba mnoha zkoumání.

Přizpůsobovací výslech byl prováděn v padesáti tajných věznicích, za zodpovědnosti „Alec Station“, jednotky CIA zodpovědné za hledání Osamy bin Ladena. Za infrastrukturu, osazenstvo a dopravu zodpovídala „Skupina pronásledování a zajišťování“ ze CIA. Výslechy byly navrženy a vedeny pod dohledem dvou najímaných psychologů, kteří v r. 2005 vytvořili firmu. Použité přizpůsobovací techniky byly schváleny na nejvyšší úrovni, aniž by se uvádělo, že toto mučení mělo lidi zpracovat, a nikoliv získat informace.

Vice-prezident Dick Cheney, poradkyně pro národní bezpečnosti Condoleezza Rice, ministr spravedlnosti John Ashcraft, ministr obrany Donald Rumsfeld, ministr zahraničí Colin Powell a ředitel CIA George Tenet se účastnili setkání o této problematice v Bílém domě. Účastnili se simulací v Bílém domě a sledovali záznamy některých výslechů; záznamy, které byly následně ilegálně zničeny. Cílem těchto setkání bylo očividně tyto osoby „namočit“, ale není možné zjistit, kdo z nich věděl, k čemu jsou tyto techniky používány.

Nicméně v červnu 2007 byla Condoleezza Rice osobně zpravena kontraktorem CIA, který experimenty dozoroval. Poradkyně pro národní bezpečnost pokračování experimentů schválila, ale snížila počet schválených mučení.

Veřejně dostupné výňatky ze zprávy obsahují podrobnou analýzu toho, jak CIA lhala ostatním sekcím Bushovy vlády, médiím a kongresu.

Experimenty profesora Martina Seligmana

Veřejný výňatek ze zprávy potvrzuje, že CIA prováděla experimenty založené na práci profesora Martina Seligmana (teorie „naučené bezmoci“). Jejich cílem nebylo získat přiznání nebo informace, ale vštípit subjektům historku nebo chování.

Většina citátů, které ze zprávy uvedl tisk, je matoucích. Skutečně, CIA mluví o „uzpůsobovacích metodách“ jako o „nestandardních prostředcích vyslýchání“. Mimo kontext můžeme předpokládat, že výraz „výslech“ znamená snahu získat informace, zatímco ve skutečnosti jde o přizpůsobovací sezení, která subjekty prodělávaly.

Všechna jména trýznitelů byla v odtajněných výňatcích zcenzurována. Nicméně poznáváme Bruce Jessena pod pseudonymem „Grayson Swigert“ a Jamese Mitchella jako „Hammonda Dunbara“. Od 12. dubna 2002 tito muži program dozorovali. Byli fyzicky přítomni v tajných věznicích. V r. 2005 vytvořili obchodní společnost Mitchell Jessen & Associates (zmiňované ve zprávě jako „společnost Y“). Od r. 2005 do r. 2010 dostala jejich firma zaplaceno 81 milionů dolarů. Následně byli použiti armádou k provádění behaviorálního programu na 1,1 milionu amerických vojáků.

V květnu 2003 vysoký důstojník CIA informoval generálního inspektora Agentury, že práce profesora Seligmana byla základem mučení praktikovaného Severním Vietnamem s cílem získat „přiznání pro propagandistické účely“. Tento důstojník program uzpůsobování zpochybnil. Jeho informace byly ignorovány. Navíc udělal malou chybu tím, že zmínil Severní Vietnam; Seligmanův výzkum byl založen, stejně jako severovietnamské praktiky, na práci Korejců.

Jak se trýznitelé chránili

Podle senátního výboru byl mučící program CIA nařízen prezidentem Georgem W. Bushem, 17. září 2001, šest dní po „útocích“. Měl pouze poskytnout mimořádné prostředky pro vyslýchání po útocích z 11. září 2001. Nicméně tento program byl okamžitě rozvinut a byly porušeny některé prezidentovy příkazy. Proto se, po útocích, CIA, bez vědomí Bílého domu, snažila vyrobit podvodné důkazy, falešně usvědčující Al-Kajdu.

Prezident George Bush a poslanci byli podvedeni CIA, která
– dostala souhlas s uplatňováním určitých forem mučení tak, že zamaskovala skutečný účel
– a chybně interpretovala vštípená doznání jako získaná mučením

Když prezident Bush, 6. září 2006, existenci tajného mučícího programu CIA připustil, tuto praxi bránil a tvrdil, že díky ní byly získány informace zachraňující životy. Bylo to založeno na podvodných zprávách CIA a nebyl si vědom, že ta důkazy vyráběla, místo aby je hledala. Od toho okamžiku upadla atlanticistká média do barbarismu a probírala výhodnost mučení tak, že ho prezentovala jako nezbytné zlo.

Trýznitelé si zajistili právní krytí tím, že požádali o svolení s touto praxí ministerstvo spravedlnosti. Ale tím se použité metody nestaly legálními (izolace, zavření do malé bedny, inscenovaný pohřeb, používání hmyzu atd.) a ani program jako celek. Většina právníků umožnila jen specifické pozice, ale ignorovali jejich psychologické následky, když byly použity kombinovaně. Všechna schválení byla dána dohromady v srpnu 2002.

Představitelé CIA, kteří tyto experimenty schválili, uvedli písemně, že lidští pokusní králíci mají být zpopelněni, pokud uzpůsobování podlehnou, nebo mají být pod dozorem do konce života, pokud přežijí.

„Přiznání“ vyrobena

Aby bylo jasno: senátní výbor neříká, že přiznání vězňů CIA jsou právně nekorektní, protože byla získána mučením, uvádí, že CIA vězně nevyslýchala, ale uzpůsobovala je tak, aby se přiznali k činům, o kterých nic nevěděli. Komise uvádí, že agenti CIA se ani nedívali na to, k čemu se vězni přiznali během předchozích výslechů úřady, které je zatkly. Jinými slovy, nejen, že CIA nešetřila, jestli do útoků byla zapletena Al-Kajda, nebo ne, ale její akce měly jen jediný účel, a to vytvořit falešné důkazy, dosvědčující zapojení Al-Kajdy do útoků 11. září.

Senátní výbor neprobíral, jestli přiznání lidských pokusných králíků byla vynucená nebo dobrovolná, ale po vysvětlení, že dozorovateli byli experti na mentální uzpůsobování a nikoliv vyšetřovatelé, výbor dlouze vysvětluje fakt, že ani jedno z těchto „přiznání“ nám neumožnilo předjímat cokoliv. Demonstruje to, že CIA lhala, když tvrdila, že tato přiznání pomohla zabránit dalším útokům. Komise nepíše, že informace o Al-Kajdě v těchto přiznáních jsou vymyšlené, ale poznamenává, že vše bylo prokazatelně nepravdivé. Tím komise explicitně odmítá argumenty, které byly použity k ospravedlnění mučení a implicitně ruší výpovědi, které byly použity k vytvoření spojitosti mezi Al-Kajdou a útoky 11. září.

Tato zpráva potvrzuje, oficiálně, několik informací, které jsme předložili našim čtenářům a které jsou v rozporu a zneplatňují práci atlanticistkých mozkových trustů, univerzit a médií od 11. září, jak co se týká útoků r. 2001 samotných, tak Al-Kajdy.

Po uveřejnění výňatků z této zprávy se zdá, že veškeré důkazy uvedené ve zprávě Prezidentské vyšetřovací komise útoků z 11. září spojující je s Al-Kajdou jsou falešné. K dnešnímu dni již neexistuje sebemenší důkaz přisuzující útoky Al-Kajdě: Neexistují žádné důkazy, že 19 lidí obviněných ze vzdušného pirátství se onoho dne nacházelo v nějakém ze čtyř letadel, a žádná výpověď bývalých členů Al-Kajdy, přiznávajících se k útokům, není pravá.

Zpráva potvrzuje to, co jsme odhalili v r. 2009

V říjnu 2009 jsem uveřejnil studii této problematiky v ruském časopise Odnako [2]. Tvrdil jsem, že Guantanamo není vyslýchacím střediskem, ale uzpůsobovacím střediskem. Také jsem za zodpovědného učinil osobně profesora Seligmana. O rok později, po přeložení článku do angličtiny, vedli američtí psychologové kampaň a žádali Martina Seligmana o vysvětlení. Ten v reakci na to svoji roli trýznitele popřel a rozjel soudní procesy proti mně a Voltaire Network, jak ve Francii, tak v Libanonu, kde jsem žil. Nakonec profesor Seligman pověřil své právníky tím, aby procesy zastavili, poté, co jsme uveřejnili jeho dopisy doplněné o vysvětlující text [3]. Martin Seligman zažaloval všechny, kteří se této problematiky dotkli, jako Bryan Weich z Huffington Post [4].

A nyní

Senátorka Diane Feinstein statečně dokázala uveřejnit část své zprávy, navzdory opozici stávajícího ředitele CIA, Johna Brennana, dříve pověřeného řízením programu mučení.

Prezident Barack Obama oznámil, že nebude stíhat žádného pachatele těchto zločinů, zatímco obránci lidských práv bojují za to, aby byli pachatelé předvedeni před spravedlnost. To je to nejmenší, v co můžeme doufat.

Nicméně to skutečně podstatné je jinde: Proč CIA takové zločiny spáchala? Proč vyráběla přiznání, aby uměle spojila Al-Kajdu s útoky 11. září? A tudíž, když Al-Kajda nemá s útoky 11. září nic společného, koho se snaží CIA chránit?

A nakonec, program CIA se týkal pouze 119 lidských pokusných králíků, co však víme o 80,000 vězních tajných věznic amerického námořnictva?