JPEG - 25 kb

Libyjská Investment Authority (LIA) spravuje fondy svrchovaného majetku, jejichž výše se odhaduje asi na 70 miliard dolarů, připočtete-li zahraniční investice centrální banky a dalších subjektů, narostou na více než 150 miliard dolarů. Ale možná je částka ještě vyšší. I když je hodnota libyjských státních fondů nižší než fondy Saúdské Arábie nebo Kuvajtu, byl pro ně charakteristický jejich rychlý růst. Při založení LIA v roce 2006 měly fondy k dispozici 40 miliard dolarů. Během pouhých pěti let investovala LIA ve více než sto společnostech v severní Africe, Asii, Evropě, USA a Jižní Americe: v hospodářství, v bankovnictví, v nemovitostech, do průmyslových odvětví, do ropných společností a dalších.

V Itálii jsou hlavní libyjské investice v UniCredit Bank (LIA a libyjská centrální banka tam drží 7,5 procenta), Finmeccanica (2 procenta) a ENI (1 procento), tyto a další investice (včetně 7,5 procenta na Juventus Football klub) mají význam ne toliko ekonomicky (částky dosahují zhruba 5,4 miliardy amerických dolarů) jako hlavně politicky.

Libye poté, co ji Washington odstranil z černé listiny "darebáckých států", se snažila vybojovat si místo na mezinárodní úrovni se zaměřením na „diplomacii fondů státního majetku.“ Poté, co USA a EU zrušily v roce 2004 embargo a velké ropné společnosti, se vrátily do země, Tripolis byl schopen udržovat obchodní přebytek ve výši asi 30 dolarů miliard dolarů ročně, který byl z velké části použit pro zahraniční investice. Správa suverénních fondů však přinesla nový mechanismus moci a korupce do rukou ministrů a vyšších úředníků, což pravděpodobně částečně uniklo kontrole samotného Kaddáffího. To potvrzuje i skutečnost, že v roce 2009, navrhl, aby 30 miliard příjmů z ropy šlo "přímo libyjskému lidu." Návrh vyvolal zhoršení vztahů v libyjské vládě.

Americké a evropské vládnoucí kruhy se zaměřily na tyto finanční prostředky tak, aby ještě před uskutečněním vojenského útoku na Libyi dostaly své ruce nejen na libyjské energetické bohatství, ale i na libyjské státní investiční fondy. Usnadnění této operace jim zprostředkoval zástupce libyjské investiční společnosti Mohamed Layas, odhaleny v kabelogramu publikovaném WikiLeaks. Dne 20. ledna Layas informoval amerického velvyslance v Tripolisu, že LIA uložila 32 miliard dolarů v amerických bankách. Pět týdnů později, 28. února, americké ministerstvo financí tyto účty „zmrazilo“. Podle oficiálních prohlášení, je to „největší suma blokována kdy ve Spojených státech“. Washington ji údajně „drží v opatrování pro budoucí Libyi.“ Ve skutečnosti bude sloužit jako kapitálová injekce do americké ekonomiky, která je stále více a více v dluzích. O několik dní později EU „zmrazila“ kolem 45 miliard EUR z libyjských zdrojů.

Útok na libyjské státní investiční fondy bude mít zvláště silnou odezvu v Africe. Tam investovala Libyjská investiční společnost do více než 25 zemích, 22 z nich v sub-saharské Africe, a plánovala zvýšit investice v příštích pěti letech zejména v těžebním průmyslu, výrobě, cestovním ruchu a telekomunikacích. Libyjské investice byly rozhodující při provádění prvního telekomunikačního satelitu Rascom (Regionální africké organizace satelitních komunikací), který vystoupil na oběžnou dráhu v srpnu 2010, což umožnilo africkým zemím nezávislost na amerických a evropských družicových sítí s ročním úsporami v řádech stovek milionů dolarů.

Ještě důležitější roli sehrály libyjské investice při realizaci tří finančních institucí zahájených Africkou unií: Africká investiční banka, založená v Tripolisu, Africký měnový fond, založený v Yaoundé (Kamerun) a Africká centrální banka se sídlem v Abuji (Nigérie). Vývoj těchto subjektů by umožnil africkým zemím vyhnout se kontrole Světové banky a Mezinárodního měnového fondu, nástrojů neo-koloniální nadvlády, a také by to znamenalo konec CFA franku, měny 14 bývalých francouzských kolonií, jež jsou nuceny CFA frank používat. Zmrazení libyjských finančních prostředků je silnou ránu celému projektu. Zbraně použité „ochotnými“ s názvem „Unifikovaný ochránce“ nejsou pouze vojenského charakteru.

Zdroj
Il Manifesto (Itálie)
Zvědavec (Česko)
Zvědavec